Pošty Bucharského emirátu

(doplněno – říjen 2019)

Podrobnější mapa z roku 1912 (Johnston). Zdroj: www.davidrumsey.com

Wikipedie

Bucharský emirát existoval od roku 1785. Díky výrazné expanzi imperiálního Ruska v 19. století došlo postupně ke ztrátě jeho území.

Původní státní útvary ve Střední Asii nedokázaly dlouho odolávat okupantům a jejich země se postupně staly součástí Ruska, nebo z nich vznikly vazalské státy. Je to přehledně zobrazeno na následující mapě:

Území zabraná Rusy v 19. století (www.russia-talk.com)

V roce 1868 po prohrané válce s Ruskem ztratil Bucharský emirát část svého území. Samarkand se tak stal ruským městem. Krutost bojů o toto město zachytil ve svém díle i válečný malíř Vasilij Vereščagin na obraze nazvaném „Торжествуют„.

„Středověká“ oslava vítězství Bucharského emíra v Samarkandu. Na kůlech jsou nabodnuty hlavy poražených ruských vojáků.

Následně se po dalších bitvách stala od roku 1873 zbývající část Bucharského emirátu ruským protektorátem a začalo osídlování území ruským obyvatelstvem. Aby mohli noví osadníci komunikovat se svou původní domovinou, ale i mezi sebou, začala se provozovat poštovní služba.

Zdrojem následujících informací se mi stala Tchilinghirianova monografie [1]. Datum otevření prvního poštovního úřadu v Buchaře není přesně známo. Má se za to, že to bylo okolo roku 1880. Nejstarší známý doklad je z roku 1882 ze Sarai. V té době byla poštovní služba svěřena podnikavým obchodníkům, kteří zajišťovali obousměrný transport zásilek mezi Bucharou a nejbližšími ruskými městy. Odtud už zásilky putovaly ruskými poštovními trasami. Později vznikl oficiální ruský telegrafní úřad ve městě Buchara, a to ještě před dostavbou železnice. Trať zde stavělo carské impérium pro potřeby komerčního i vojenského využití nově kontrolované oblasti. Během stavby Transkaspické (středoasijské) železnice (Čardžev – Samarkand) budovali rusové na vlakových stanicích poštovní a telegrafní úřady. Tak došlo k postupnému útlumu prvních privátních poštovních služeb. Pro města mimo páteřní železniční spojení (na jihu emirátu) zorganizovala ruská pošta kurýrní koňskou poštu spojující Samarkand a Termez a zahrnující odbočky k větším sídlům (s ruskými občany) po cestě. Na jihu emirátu byla navíc funkční lodní pošta na řece Amudarji, propojující Kerki, Kelif a Čardžev (kde bylo vlakové nádraží).

Pro frankování zásilek se na těchto ruských poštovních úřadech používaly výlučně ruské poštovní známky a to se stejnými poštovními tarify jako v Rusku. Pro označení zásilek se používala kruhová razítka s datumovkou a textem pouze v ruštině. Nová razítka pro stejný úřad byla „číslována“ písmeny ruské abecedy.

Příklady ruských razítek pro p.ú. Stará Buchara

Dle publikace Zahraniční poštovní úřady ruského impéria [1] bylo v roce 1914 známo na tomto území 26 stálých poštovních a telegrafních úřadů. Rovněž ve vlacích byly v činnosti vlakové poštovní úřady. A to jak na Transkaspické železnici, tak i na krátké úzkorozchodné trati mezi městy Kagan a Buchara.

Příklady razítek vlakové pošty

Seznam stálých úřadů uvádím s ruskými názvy a zhruba dle ruského abecedního řazení, jak je uvedeno v monografii. Pokusil jsem se všechny uvedené lokality najít na mapách a přidat hypertextové odkazy na ně. Výčet jsem rozšířil o texty na razítkách (modrým písmem) a aktuální nebo variantní názvy (uvedeno v závorkách). Dále odkazy na Wikipedii nebo internetové mapy. Pokud není uvedeno jinak, nacházejí se v Uzbekistánu. Jsou to:

  • Buchara / БУХАРА / (Buxoro) – starobylé město. Později po vybudování Nové Buchary byla rusy přejmenována na Starou Bucharu / СТАРАЯ  БУХАРА /

  • Guzar / ГУЗАРЪ / (G‘uzor) – malé město obsluhované poštovními kurýry ze Samarkandu. {OpenStreetMap}

  • Ziadin / ЗИАДИН / (Ziyodin) – žel. stanice. Vesnice byla založena v roce 1894 během výstavby železnice. Dochované exempláře extrémně vzácné. [ŽEL.STANICE]
  • Zirabulak / ЗИРАБУЛАК / (Zira-Bulak, Zera-Bulak) – žel. stanice asi 15 km západně od města Ziadin. Dnes je součástí okresního města Oqtosh. Dochované exempláře extrémně vzácné. [ŽEL.STANICE]

  • Kagan / КАГАНЪ / (Kogon) – žel. stanice na odbočce z hlavní trati do Buchary. [ŽEL.STANICE]
Nádraží Kagan (livejournal.com)

 

  • Karakul / КАРА КУЛЬ / (Qorako‘l) – malá železniční stanice, poštovní úřad v provozu od počátku 20. století. [ŽEL.STANICE]
  • Karši / КАРШИ / (Qarshi) – poštovní úřad dostupný koňskou kurýrní službou. Datum otevření úřadu není známo, razítka se objevují od roku 1913. {OpenStreetMap}

  • Katta Kurgan / КАТТА КУРГАНЪ / (Kattakurgan, Kattaqo‘rg‘on) – poslední stanice Transkaspické železnice v Buchaře ve směru na Samarkand. V publikaci BJRP číslo 55 jsou uvedeny i fragmenty razítkek už z 80. let 19. století, ze kterých lze zkombinovat text „КАТТЫ-КУРГАНСК. П… СЮРЬ-ДАРИНСК.ОБЛ…“ . [ŽEL.STANICE]
Dobová pohlednice nádraží Katta-Kurgan (rupoezd.ru)

 

  • Kelif / КЕЛИФЪ / (Kilif) – vesnice u řeky Amudarji, dnes v Turkmenistánu. Zpočátku byla poštovní služba realizována po řece, od roku 1916 je zde žel. stanice na trati budované z Buchary do Termezu. Datum otevření poštovního úřadu neznáme. Známy dochované exempláře. {OpenStreetMap}

  • Kerki / КЕРКИ / (Atamurat) – významné obchodní centrum u řeky Amudarji, dnes v Turkmenistánu. Do roku 1917 správní centrum Kerkinského bekstva v emirátu. Poštovní a telegrafní úřad existoval už v 90. letech 19.století. {OpenStreetMap}

  • Karmana / КАРМАНА / (Karmina, Kermine) – stanice transkaspické železnice. Ruský poštovní a telegrafní úřad otevřen již roku 1888. Dochované exempláře extrémně vzácné. [ŽEL.STANICE]
  • Kyzyltepa / КЫЗЫЛ-ТЕПА / (Qiziltepa) – žel. zastávka. Vesnice prohlášena městem v roce 1979.  Dochované exempláře extrémně vzácné. [ŽEL.STANICE]

  • Kuju-Mazar / КУЮ-МАЗАР / (Quyimozor, Quymazor) – osamocená žel. stanice na okraji zavlažované oblasti. Blízká osada patrně zanikla. Dochované exempláře extrémně vzácné. [ŽEL.STANICE]
Aktuální pohled na rozpadající se osadu Kuju-Mazar (mapy.cz)

 

  • Malik / МАЛИК /  – žel. zastávka, dnes podobně osamocené místo. Dochované exempláře extrémně vzácné. [ŽEL.STANICE]
Zastávka Malik a nově budované sídlo (seznam.cz)

 

  • Murgak / МУРГАК / – v monografii je uváděn název Murgan. Je to železniční nádraží (několik kilometrů vzdálené od stejnojmenné osady) mezi stanicemi Jakatut a Kagan. Dochované exempláře extrémně vzácné. [ŽEL.STANICE]

  • Nová Buchara / НОВАЯ БУХАРА / – poštovní úřad v rusy vybudované nové osadě v blízkosti města Kagan směrem ke „staré“ Buchaře. Pro vlakové spojení se používalo kaganské nádraží. Díky rozrůstající se zástavbě sousedí dnešní Buchara přímo s Kaganem.
    ..
    ..
    .
  • Sarai / САРАЙ / (Sarai-Kamar, Pyandj, Kirovabad, Baumanabad, Pyandzh) – v současnosti se město jmenuje Panj, nachází se v Tádžikistánu a leží na stejnojmenné řece. Ta soutokem s řekou Vačchž vytváří Amudarju. Na schématické mapě v monografii je lokalita Sarai omylem zakreslena více na západ, až na březích Amudarji. Správné umístění najdete např. na historické mapě z roku 1935. {OpenStreetMap}

    Převzato z mapy Turkestánu (davidrumsey.com)

  • Termez / ТЕРМЕЗЪ / – město na jihu Buchary na řece Amudarja, která zde vytváří přírodní hranici s Afghanistánem. Poštovní služby zde byly zajišťovány komerčně již před rokem 1880, později transformovány do role oficiálního ruského poštovního a telegrafního úřadu. {OpenStreetMap}
Pohlednice z počátku XX. soletí

 

  • Farab / ФАРАБ / (Farap) – v Turkmenistánu. Železniční nádraží nedaleko města Čardžev. Dochované exempláře extrémně vzácné. [ŽEL.STANICE]
Budova nádraží ve Farabu na počátku 20. století

 

  • Hissar / ХИСАР ??? nebo ГИССАР ??? / (Gissar, Ҳисор, Chisar, Hisor)  – v Tádžikistánu. Město leží asi 10 km západně od Dušanbe. Tento úřad není uveden v sumárním přehledovém seznamu v monografii (na str. 234), ale až v podrobných textech. Je to proto, že Hissar byl na přelomu 19. a 20. století významným městem odlehlé podhorské oblasti na východě Buchary a tak se i zde předpokládá zřízení ruského poštovního úřadu ještě před rokem 1920. {OpenStreetMap}

  • Hodža-Davlet / ХОДЖА-ДАВЛЕТ / – žel. zastávka mezi stanicemi Farab a Karakul. Dochované exempláře extrémně vzácné. [ŽEL.STANICE]

  • Čardžou / ЧАРДЖУЙ / (Čardžuj, Čardžev, Türkmenabat) – dnes v  Turkmenistánu. Poštovní provoz od 80. let 19. století. Zde byly v provozu dva poštovní úřady: městoželezniční stanice. [ŽEL.STANICE]
Čardžev – městská brána okolo 1890 (Wikipedie)


  • Šahr-i-SabzШАХРИСЯБЗЪ nebo ШААРЪ-ШАУЗЪ / (Shahrisabz) – starobylé město. Poštovní provoz byl realizován koňskou kurýrní službou ze Samarkandu. {OpenStreetMap}
    Razítkováno 16.12.1917, aukce H.R.Harmer, Lot 3947


  • Šerabad / ШИРЪ-АБАДЪ / (Shirabad, Sherobod) – město podél poštovní kurýrní stezky na trati Samarkand – Termez. Známy dochované exempláře. {OpenStreetMap}

  • Jakatut / ЯКАТYТ / (Yakkatut) – v současnosti žel. stanice v obci Xorsafed (Kharisafed). Poštovní úřad otevřen okolo roku 1888. Dochované exempláře extrémně vzácné. [ŽEL.STANICE]

 

Během hledání jsem našel i krásnou historickou barevnou fotografii – nádraží ve vesnici Farab. Překvapilo mne, že skutečně pochází z počátku 20. století a nebyla dodatečně kolorována. Už v té době dokázal průkopník barevné fotografie a známý ruský fotograf Sergej Prokudin-Gorskij zachytit na desky a také následně reprodukovat (promítat) barvu. Byl velkým cestovatelem i popularizátorem a zachytil mnohé oblasti a způsob života v celé monarchii. Z Buchary je nejznámější jeho barevná fotografie emíra, kterou najdete často na stránkách o bucharské historii. Proto jsem si pro svůj článek vybral málo známou fotku minaretu Kaljan, a to jak v původní, tak i v retušované verzi.

Další bucharské fotografie jsem našel na webu orexca.com. Dnes už často zaniklý barevný svět Prokudina-Gorského najdete na webu knihovny amerického kongresu (která zakoupila jeho fotografické desky) nebo třeba na samoderzhavnaya.ru.


Po zeměpisno – historické pouti starou i novou Bucharou následuje ukázka několika poštovních dokladů.

Buchara
Nejvíce zachované korespondence jsem viděl právě z Buchary. Vděčíme tomu díky výrazným komerčním aktivitám v tomto městě. Jako příklad uvádím dopisy z obchodní korespondence mezi Starou Bucharou a Pešavárem. Nejprve zajímavý doporučený dopis odeslaný obchodním zástupcem indické firmy v Buchaře do centrály v Pešaváru dne 11.února 1895. Frankovaný dvěma 10 kop. ruskými známkami.


Z obálky vyčteme spoustu zajímavých informací. Vzhledem k jazykovým bariérám je text uváděn více jazyky. Takže kromě trojjazyčné adresy je zde kromě ruského „Заказное“ i R v tečkované kružnici. Použité razítko pro bucharský poštovní a telegrafní úřad je typu 3. Dopis putoval oklikou přes Itálii, kde byl 8.3.1895 označen razítkem vlakové pošty PONTEBBA BOLOGNA No.2 (AMBte). Byl naložen na loď, což dokládá razítko SEA POST OFFICE z 19.3.1895. Do Indie cestoval lodí P&OSS THAMES a do Bombaje připlul 24.3.1895. A konečně do Pešaváru dorazil 28.3.1895.

Z téhož roku pochází i další komerční dopis, kde se z nádherného razítka dozvíme i jméno obchodního zátupce v Buchaře.

Zadní strana obálky, frankováno 2x10kop. Aukce H.R. Harmer, Lot 3948

Našel jsem i příchozí obchodní dopis, odeslaný o deset let později obchodnímu zástupci do (tou dobou už) Staré Buchary.

Také tento dopis odeslaný 20.12.1905 z Karimpury, frankovaný dvěmi známkami Britské Indie, putoval po moři – razítko SEA POST OFFICE 23.12.1905. Do Staré Buchary dorazil 3.1.1906. Příchozí razítko „СТАРАЯ БYХАРА“ je typu 5. Cesta byla tedy mnohem rychlejší, než před 10 lety.

Stará Buchara
Zhruba v roce 1902 došlo k přejmenování města na Stará Buchara. Z těch dob mě zaujal korespondenční lístek s nominálem 3 kop. a dofrankovaný známkou 1 kop. Odeslaný zřejmě místně 25.3.1908. Razítko je typu 5B.

Pro tento KL je zajímavá i jeho druhá strana. Zde nedokážu posoudit, zda fotografie není náhodou prezentována vzhůru nohama. 🙂

Nová Buchara
Vybudovaná Rusy na přelomu 19. a 20. století a situovaná poblíž nádraží Kagan. Okolo roku 1913 čítala 2000 obyvatel. Protože se používala i kaganská razítka, tak použité doklady patří ke vzácnějším. Uvádím dopis zaslaný 16.1.1914 do Německa. Razítko je typu 2. Obálka s předtištěnou známkou 7 kop je dofrankována dvěmi ruskými známkami do celkové hodnoty 20 kop.

Čardžou
Na pohlednici z Nového Margelanu (Новый Маргелан, dnes Fergana) je 4 kop. známka razítkovaná 6.2.1910 v Čardžou, odeslaná do Prahy.

Aukce H.R. Harmer, Lot 3952

Razítko není v monografii popsáno. Rovněž je zajímavé, že Nový Margelan ležel mnoho set kilometrů od Čardžou a na pohlednici nejsou žádná transportní ani příchozí razítka.

Na druhém dokladu z města Čardžou je také pohlednice (tentokrát z Buchary) odeslaná 26.12.1913 do Oděsy a frankovaná známkou 3 kop. Razítko je typu 5D. Příchozí razítko Oděsa 3.1.1914. Pěkná je i přední strana a proto ji zde předkládám.

Termez
Z Termezu přináším obálku s předtištěnou známkou 7kop, odeslanou do Klobucku v Pietrokowské gubernii (dnes v Polsku). Odchozí razítka s daty 19.2.1914 a 21.2.1914 jsou typu 2. Příchozí razítko 2.3.1914.

Výše uvedený seznam budu průběžně doplňovat o nové ukázky známek, dokladů a související data.

Bucharský emirát zanikl během bouřlivého období ruské občanské války dne 8.10.1920, krátce po dobytí města a vytvoření loutkové Bucharské lidové sovětské republiky. Viz příspěvek o bucharském konzulátu.



Našel jsem i zajímavost pro sběratele fiskálních známek. Pro účely ruské diplomatické pošty v Buchaře se používalo speciální kruhové razítko se znakem ruské orlice a textem „ROSSIJSKOE POLITIČESKOE AGENTSTVO V BUCHARE„. Jeho použití je dokumentováno na ruských fiskálních známkách (vydaných 1913), určených pro konzulární zásilky. Vyskytuje se velmi vzácně.



Do období existence Bucharského emirátu spadá i výskyt záhadných „známek“ z roku 1886. Jsou známy tři stříhané známky s motivem brány mešity [2].

Nominály 11,22 a 65 pul

Text na známkách je uveden neznámým orientálním písmem (podobným perskému písmu). Přesto se v lednu 1887 objevil v časopise Timbre-Poste článek jistého pána Rodeta, který „dokázal“ texty identifikovat. První řádek přeložil jako „poštovní dům“, třetí jako „Pul“ (=symbol měny) a spodní řádek jako „Buchara“. Květiny umístěné symetricky v horní části známkového obrazu odkazují pravděpodobně na ornamenty nad bránou medresy Mir-i Arab.

Medresa Mir-i Arab

Nominály jsou dány odlišnou barvou a jsou udávány v odvozené měnová jednotce nazvané Pul, reprezentované měděnými mincemi. Základní měnou byla v Buchaře stříbrná Tanga (anglicky Tenga). Ta byla z moci úřední (= protektorátní) už od roku 1890 plánovaně postupně nahrazována ruskou měnou. Díky chaotickému vývoji na počátku 20. století ale Tanga „přežila“ až do dob SSSR.

Dochované exempláře známek jsou známy pouze razítkované. Pro tento účel se používalo jednoduché obdélníkové razítko s orientálním písmem shodným s textem v dolní části známek. Každý exemplář známky je originál, zřejmě tedy nebyly tvořeny ze společné tiskové matrice, ale kusově manuálně tištěny. Tento fakt působí podezřele. Informace o tomto vydání vyvolaly bouřlivé dohady ve filatelistickém tisku tehdejší doby. Byť je známo i několik poštovních dokladů, tak se s vysokou pravděpodobností jedná o bogusy.

ČB fotografie tzv. Friedlovy obálky odeslané z Buchary (1886)

V pozadí jejich vzniku a publicity na trhu stojí filatelističtí byznysmeni, hlavně z tehdejší rakouské monarchie. Samozřejmě, pokud existuje něčeho (byť nejistého původu) na světě jen velmi omezené množství, tak to znamená pro některé sběratele výzvu – vlastnit „raritu“. Proto jsou i tyto málo vídané exempláře velmi vyhledávané a ceněné. Na tento fakt následně zareagovali jiní „byznysmeni“ a postupem času uvolnili na filatelistický trh několik variant padělků a dalších spekulativních vydání.

ČB reprod. – ATALAYA

Kupříkladu motiv původní červené známky 1886, tentokráte s perforací. Technika, jakou byla vytištěna však poukazuje na mnohem pozdější původ. Pokud chcete mít ve sbírce tyto známky(?) prezentovány, postačí si zakoupit repliky, které jsem zahlédl na aukčních serverech.

Dražší replika za 68 GPB

Protože se jejich ceny pohybují od desítek až po tisíce korun, tak si tyto stříhané známky můžete raději doma levněji vytisknout na tiskárně sami.

Zdroje: [1] S.D.Tchilinghirian + W.S.E.Stephen : Stamps of the Russian Empire used abroad (The British society of Russiam philately, 1958),
[2] Wolfgang Baldus : The Classic Postage Stamps Of BOKHARA (Germany, 2011),
British Journal of Russian Philately, Used Abroad Chronicle,  Wikipedie, OpenStreetMap, internetové aukce, fotoarchív autora a další …


Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- kontakt na admistrátora blogu ---

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *