Pošty Bucharského emirátu

POST OFFICES IN THE EMIRATE OF BUKHARA

(doplněno – červenec 2022)

Podrobnější mapa z roku 1912 (Johnston). Zdroj: www.davidrumsey.com

Wikipedie

Bucharský emirát existoval od roku 1785. Díky výrazné expanzi imperiálního Ruska v 19. století došlo postupně ke ztrátě jeho území.

Původní státní útvary ve Střední Asii nedokázaly dlouho odolávat okupantům a jejich země se postupně staly součástí Ruska, nebo z nich vznikly vazalské státy. Přehledně je to přehledně zobrazeno na následující mapě:

Území zabraná Rusy v 19. století (www.russia-talk.com)

V roce 1868 po prohrané válce s Ruskem ztratil Bucharský emirát část svého území. Samarkand se tak stal ruským městem. Krutost bojů o toto město zachytil ve svém díle i válečný malíř Vasilij Vereščagin na obraze nazvaném “Торжествуют” (Triumf).

„Středověká“ oslava vítězství Bucharského emíra v Samarkandu. Na kůlech jsou nabodnuty hlavy poražených ruských vojáků.

Následně se po dalších bitvách stala od roku 1872 zbývající část Bucharského emirátu ruským protektorátem a započalo osídlování území ruským obyvatelstvem. Aby mohli noví osadníci komunikovat se svou původní domovinou, ale i mezi sebou, vyvstala potřeba poštovní služby. Před příchodem Rusů se ale na území Buchary žádné poštovní úřady nenacházely.
První pokus o oficiální zřízení pošty se uskutečnil už v roce 1872. Tehdy v Taškentu proběhlo jednání zástupců Ruska s emírovým vyslancem. Toho na zpáteční cestě do Buchary doprovázel úředník ruského ministerstva financí N. F. Petrovskij, jehož hlavním úkolem bylo zmapovat stav ruského obchodu s Bucharou. Petrovský navrhl zřídit oficiální poštovní spojení mezi hlavním městem emirátu a ruskými pohraničním městem Katta-Kurgan. Bucharská vláda to však odmítla s tím, že to není potřeba, protože ani v minulosti nikdy nic takového nepotřebovali… Tento stav pak zůstal zachován skoro dvě další dekády.

Zdrojem mnoha následujících informací se mi stala Tchilinghirianova monografie [1]. Datum otevření prvního poštovního oddělení v Bucharském emirátu není přesně známo. Má se za to, že to bylo okolo roku 1880. Nejstarší známý doklad je z roku 1882 ze Saraj. V té době byla poštovní služba svěřena podnikavým obchodníkům, kteří zajišťovali obousměrný transport zásilek mezi emirátem a nejbližšími ruskými městy. Odtud už zásilky putovaly ruskými poštovními trasami. Později vznikl oficiální ruský telegrafní úřad ve městě Buchara (1890), a to ještě před dostavbou železnice. Trať zde stavělo carské impérium pro potřeby komerčního i vojenského využití nově kontrolované oblasti. Během stavby Transkaspické (středoasijské) železnice na trase Čardžuj – Samarkand budovali Rusové na vlakových stanicích poštovní a telegrafní úřady. Tak došlo k postupnému útlumu prvních privátních poštovních služeb. Pro města mimo páteřní železniční spojení (na jihu emirátu) zorganizovala ruská pošta kurýrní koňskou poštu spojující Samarkand a Termez a zahrnující odbočky k větším sídlům (s ruskými občany) po cestě. Na jihu emirátu byla navíc funkční lodní pošta na řece Amudarji, propojující Kerki, Kelif a Čardžuj (kde bylo vlakové nádraží).

Pro frankování zásilek se na těchto ruských poštovních úřadech používaly výlučně ruské poštovní známky a to se stejnými poštovními tarify jako v Rusku. Pro označení zásilek se používala kruhová razítka s datumovkou a textem pouze v ruštině. Nová razítka pro stejný úřad byla “číslována” písmeny ruské abecedy.

Příklady ruských razítek pro p.ú. Stará Buchara

Dle publikace Zahraniční poštovní úřady ruského impéria [1] bylo v roce 1914 známo na tomto území 26 stálých poštovních a telegrafních úřadů. Rovněž ve vlacích byly v činnosti vlakové poštovní úřady. A to jak na Transkaspické železnici, tak i na krátké úzkorozchodné trati mezi městy Kagan a Buchara (dokončeno 1915). Trasy postavených železnic z doby konce protektorátu jsou patrné na mapě South-western Asia (1922).

Příklady razítek vlakové pošty

Seznam stálých úřadů uvádím s ruskými názvy a zhruba dle ruského abecedního řazení, tak jak je uvedeno v monografii. Pokusil jsem se všechny uvedené lokality najít na mapách a přidat pro ně hypertextové odkazy. Pokud jsem nalezl data otevření pošt, tak je také uvádím. (PTO = poštovní a telegrafní oddělení/pobočka, =poštovní úřad, PTÚ = poštovní a telegrafní úřad). Výčet jsem rozšířil o texty na razítkách (modrým písmem) a aktuální nebo variantní názvy – uvedeno v závorkách. Dále uvádím odkazy na Wikipedii nebo internetové mapy. Pokud není uvedeno jinak, tak se pošty nacházejí v Uzbekistánu. Jsou to:

  • Buchara / БУХАРА / (Buxoro) – starobylá metropole. Původní telegrafní úřad z roku 1890 byl v roce 1894 přebudován na PTÚ.
    Pohled na Bucharu na počátku XX. století

    Později, po vybudování “nové” Buchary nedaleko nádraží Kagan byla Rusy na počátku 20. století Buchara přejmenována na Starou Bucharu / СТАРАЯ БУХАРА /. Razítka s tímto novým názvem se objevují od roku 1903. Dochované známky i doklady běžné.

  • Guzar / ГУЗАРЪ / (G‘uzor) – malé město obsluhované poštovními kurýry na trase Samarkand – Termez. Později zde byla vybudována železniční stanice, a to na trati budované do Kitabu (tam byla dokončena až roku 1924). Na speciální železniční mapě z roku 1914 je vidět, že stále nebyla dostavěna. PTO otevřeno v prosinci 1910. Dochované známky vzácné, doklady velmi vzácné. {OpenStreetMap}

  • Ziadin / ЗИАДИН / (Ziyodin) – železniční stanice na trati Čardžuj – Samarkand. Vesnice byla založena v roce 1894 během výstavby železnice. Dochované exempláře neznáme. [ŽEL.STANICE]
  • Zirabulak / ЗИРАБУЛАК / (Zira-Bulak, Zera-Bulak) – poslední žel. stanice na území emirátu; asi 16 km východně od města Ziadin. Dnes je součástí okresního města Oqtosh. Dochované exempláře neznáme. [ŽEL.STANICE]
    Mapa ruských železnic ve střední Asii. Stav z poloviny 20. let XX. století

  • Kagan / КАГАНЪ / (Kogon) – žel. stanice na odbočce z hlavní trati (Čardžuj – Samarkand) do Buchary. Používalo se eliptické razítko “КАГАНЪ ВОКЗ.“.  Po zprovoznění trati do města Termez (1916) se na trase 346  Termez – Kagan používalo eliptické vlakové razítko “ТЕРМЕЗЪ – 346 – КАГАНЪ“. Dochované exempláře neznám.
    [ŽEL.STANICE]
Nádraží Kagan

 

  • Karakul / КАРА КУЛЬ / (Qorako‘l) – malá železniční stanice zhruba uprostřed na trati mezi Čardžuj a Kaganem. Poštovní úřad v provozu od přelomu 19. / 20. století. Dochované známky velmi vzácné, doklady neznáme. [ŽEL.STANICE]
  • Karši / КАРШИ / (Qarshi) – město dostupné koňskou kurýrní službou (přes Guzar), později stanice na železniční trati z Kaganu. Viz poznámka u města Guzar. Místní PTO bylo otevřeno v roce 1911. Dochované známky vzácné, doklady extrémně vzácné. {OpenStreetMap}

  • Katta Kurgan / КАТТА КУРГАНЪ / (Kattakurgan, Kattaqo‘rg‘on) – toto město na transkaspické železnici je sice uvedeno v Tchilinghirianově monografii, ale nacházelo se až za hranicí chanátu – už na ruském území. Po porážce Bucharského emirátu v roce 1868 se Katta Kurgan stal součástí Ruské říše; měl statut krajského města v regionu Samarkand.

    Mapa oblasti z roku 1900. Převzato z retromap.ru.

    Pozn. PO otevřeno už v roce 1873, PTÚ 1886. V publikaci BJRP číslo 55 (vyd. 1978) byly dokumentovány fragmenty razítek už z 80. let 19. století, ze kterých lze zkombinovat text „КАТТЫ-КУРГАНСК. П… СЮРЬ-ДАРИНСК.ОБЛ…“ . Nové objevy posunuly hranici ještě dále a v publikaci [4] (vyd. 2019) je dokonce uveden poštovní doklad z roku 1878!

 

  • Kelif / КЕЛИФЪ / (Kilif) – vesnice u řeky Amudarji, dnes v Turkmenistánu. Díky mělkému brodu přes řeku zde vedla stezka spojující Střední Asii s Afghánistánem, Persií a Indií. Zpočátku byla poštovní služba realizována po řece, od roku 1916 je zde železniční stanice na trati budované z Buchary do Termezu. PTO otevřeno v roce 1898. Dochované exempláře známek extrémně vzácné. Doklady neznáme. {OpenStreetMap}
Raz.typ 1B, *19.09.1905

  • Kerki / КЕРКИ / (Atamurat) – významné obchodní centrum u řeky Amudarji, dnes v Turkmenistánu. Ke 25. červenci 1889 přejmenováno z Karki na Kerki. Do roku 1917 správní centrum Kerkinského bekstva v emirátu. Poštovní a telegrafní úřad existoval už v 19. století (PTO 28.6.1889, PTÚ 1891). Dochované známky běžné, doklady dostupné. {OpenStreetMap}

    Raz.typ 3B, *14.03.1913

     

  • Kermine / КАРМАНА / (Karmina, Karmana) – stanice transkaspické železnice. Ruský poštovní a telegrafní úřad otevřen již roku 1888. Dochované exempláře neznáme. [ŽEL.STANICE]
  • Kyzyltepa / КЫЗЫЛ-ТЕПА / (Qiziltepa) – malá žel. zastávka. Vesnice prohlášena městem až v roce 1979. Dochované exempláře neznáme. [ŽEL.STANICE]

  • Kuju-Mazar / КУЮ-МАЗАР / (Quyimozor, Quymazor) – osamocená žel. stanice na okraji zavlažované oblasti. Blízká osada patrně zanikla. Dochované exempláře neznáme. [ŽEL.STANICE]
Aktuální pohled na rozpadající se osadu Kuju-Mazar (mapy.cz)

 

  • Malik / МАЛИК / – žel. zastávka, dnes podobně osamocené místo. Dochované exempláře neznáme. [ŽEL.STANICE]
Zastávka Malik a nově budované sídlo (seznam.cz)

 

  • Murgak / МУРГАК / – v monografii je (mylně?) uváděn název Murgan. Je to železniční nádraží (několik kilometrů vzdálené od stejnojmenné osady) mezi stanicemi Jakatut a Kagan. Dochované exempláře neznáme. [ŽEL.STANICE]

  • Nová Buchara / НОВАЯ БУХАРА /. V 19. století byla Rusy vybudována osada mezi Bucharou a Kaganem, který leží na páteřní železniční trati. Byla nazvána Nová Buchara. PÚ v provozu od roku 1889, PTÚ pak od roku 1894. Zpočátku zde byly používány také razítka s textem “BUCHARA“, později “NOVÁ BUCHARA“. Díky rozrůstající se zástavbě sousedí dnešní Buchara přímo s Kaganem.
    V roce 2020 se objevilo nové, dosud nedokumentované poštovní razítko, které se používalo v Nové Buchaře pro označení výběru doplatného:
    Na oválném razítku je text “ ДОПЛАТИТЬ * НОВАЯ БУХАРА * “. Razítko bylo použito na nevyfrankované pohlednici odeslané z Buchary na Dálný východ do Nikolska (nyní Ussurijsk). Odchozí razítko Nová Buchara 21.12. 1913, příchozí Nikolsk-Ussurijsk 5.1. 1914. Jednalo se tedy o odchozí použití. Doklad byl nabízen za 400 USD a prodal se za smluvní cenu.
    ..
    ..
    .
  • Saraj / САРАЙ / (Sarai-Kamar, Pyandj, Kirovabad, Baumanabad, Pyandzh) – v současnosti se město jmenuje Panj a nachází se v Tádžikistánu. Leží na stejnojmenné řece. Ta soutokem s řekou Vačchž vytváří Amudarju. Na schematické mapě v monografii je lokalita Saraj omylem zakreslena více na západ, až na březích Amudarji. Správné umístění najdete např. na historické mapě z roku 1935. {OpenStreetMap}

    Převzato z mapy Turkestánu (davidrumsey.com)

Dochované známky vzácné, doklady velmi vzácné.

  • Termez / ТЕРМЕЗЪ / – město na jihu Bucharského emirátu ležící na řece Amudarja, která zde vytváří přírodní hranici s Afghánistánem. Poštovní služby zde byly zajišťovány komerčně již před rokem 1880, později transformovány do role oficiálního ruského poštovního a telegrafního úřadu. PO otevřeno 1882, PTO otevřeno 1890 a PTÚ 1902. Zpočátku byl transport zásilek zajišťován po řece do Čardžuj. Od roku 1916 bylo město napojeno na železnici a následně se používalo i železniční razítko. Viz Kagan. Známky i doklady vzácné. {OpenStreetMap}
Pohlednice z počátku XX. soletí

 

  • Farab / ФАРАБ / (Farap) – v Turkmenistánu. Železniční nádraží nedaleko města Čardžuj. Dochované exempláře neznáme. [ŽEL.STANICE]
Budova nádraží ve Farabu na počátku 20. století

 

  • Hissar / ХИСАР ??? nebo ГИССАР ??? / (Gissar, Ҳисор, Chisar, Hisor) – v Tádžikistánu. Město leží asi 10 km západně od Dušanbe. Tento úřad není uveden v sumárním přehledovém seznamu v monografii (na str. 234), ale až v podrobných textech. Je to proto, že Hissar byl na přelomu 19. a 20. století významným městem odlehlé podhorské oblasti na východě Buchary, a tak se i zde předpokládá zřízení ruského poštovního úřadu ještě před rokem 1920. Dochované exempláře neznáme. {OpenStreetMap}

  • Hodža-Davlet / ХОДЖА-ДАВЛЕТ / – žel. zastávka mezi stanicemi Farab a Karakul. Dochované exempláře neznáme. [ŽEL.STANICE]

  • Čardžuj / ЧАРДЖУЙ / (Čardžev, Čardžou). Město je známo pod více názvy, a proto jsem zvolil dobový, který se uvádí v Ottově encyklopedii v roce 1892. Díky společné existenci přístavu (řeka Amu-Darja) a stanice (Transkaspická železnice) zde vznikl významný přestupní uzel obsluhující po řece východní část emirátu a také Chivský chanát.
    Čardžuj – překládka zboží do Chivy

    Dnes se město jmenuje Türkmenabat a nachází se v Turkmenistánu. Poštovní provoz od 80. let 19. století (PTO 1887, PTÚ 1888). V provozu zde byly dva poštovní úřady: městoželezniční stanice (používalo se např. eliptické razítko “ЧАРДЖУЙ ВОКЗАЛЪ“).
    Název železniční stanice Čardžuj figuruje na železničních razítkách pro poštovní vagóny na trasách:
    – Poštovní vagón Uzun Ada – Čardžuj + opačný směr
    – Poštovní vagón Samarkand – Čardžuj + opačný směr
    – Trasa 203: Krasnovodsk – Čardžuj
    – Trasa 204: Čardžuj – Krasnovodsk
    – Trasa 205: Čardžuj – Samarkand (později Č. – Taškent)
    – Trasa 206: Samarkand – Čardžuj (později Taškent – Č.)

    Dochované exempláře dostupné. [ŽEL.STANICE]

Čardžuj – městská brána okolo 1890 (Wikipedie)
PTÚ Čardžuj (město)
Železniční PÚ Čardžuj nádraží

  • Šahr-i-Sabz / ШААРЪ-ШАУЗЪ později ШАХРИСЯБЗЪ / (Shahrisabz) – starobylé město. Původní název Šaar-Šauz změněn v roce 1915 na Šachrisjabz. Poštovní provoz byl realizován koňskou kurýrní službou ze Samarkandu. PTO v provozu od roku 1911.[4] Doklady s původním názvem extrémně vzácné, s novým názvem neznáme. Známky extrémně vzácné. {OpenStreetMap} 
    Razítko “ШААРЪ-ШАУЗЪ”. Použito 10.4.1913
    Razítko “ШАХРИСЯБЗЪ” . Použito 16.12.1917, aukce H.R.Harmer, Lot 3947


  • Šerabad / ШИРЪ-АБАДЪ / (Shirabad, Sherobod) – město podél poštovní kurýrní stezky na trase Samarkand – Termez. PTO v provozu od roku 1911. Dochované exempláře extrémně vzácné. {OpenStreetMap}

  • Jakatut / ЯКАТYТ / (Yakkatut) – v současnosti je žel. stanice v obci Xorsafed (Kharisafed). Poštovní úřad otevřen asi roku 1888. Dochované exempláře neznáme. [ŽEL.STANICE]

Během hledání jsem našel i krásnou historickou barevnou fotografii – nádraží ve vesnici Farab. Překvapilo mne, že skutečně pochází z počátku 20. století a nebyla dodatečně kolorována. Už v té době dokázal průkopník barevné fotografie a známý ruský fotograf Sergej Prokudin-Gorskij zachytit na desky a také následně reprodukovat (promítat) barvu. Byl velkým cestovatelem i popularizátorem a zachytil mnohé oblasti a způsob života v celé monarchii. Z Buchary je nejznámější jeho barevná fotografie emíra, kterou najdete často na stránkách o bucharské historii. Proto jsem si pro svůj článek vybral málo známou fotku minaretu Kaljan, a to jak v původní, tak i v retušované verzi.

Další bucharské fotografie jsem našel na webu orexca.com. Dnes už často zaniklý barevný svět Prokudina-Gorského najdete na webu knihovny amerického kongresu (která zakoupila jeho fotografické desky) nebo třeba na samoderzhavnaya.ru.


Po zeměpisně – historické pouti starou i novější Bucharou následuje ukázka několika poštovních dokladů.

Buchara

Nejvíce zachované korespondence jsem viděl právě z Buchary. Vděčíme tomu díky výrazným komerčním aktivitám v tomto městě. Jako příklad uvádím dopisy z obchodní korespondence mezi Starou Bucharou a Pešavárem. Nejprve zajímavý doporučený dopis odeslaný obchodním zástupcem indické firmy v Buchaře do centrály v Pešaváru dne 11.února 1895. Frankovaný dvěma 10 kop. ruskými známkami.


Z obálky vyčteme spoustu zajímavých informací. Vzhledem k jazykovým bariérám je text uváděn více jazyky. Takže kromě trojjazyčné adresy je zde kromě ruského “Заказное” i R v tečkované kružnici. Použité razítko pro bucharský poštovní a telegrafní úřad je typu 3. Dopis putoval oklikou přes Itálii, kde byl 8.3. 1895 označen razítkem vlakové pošty PONTEBBA BOLOGNA No.2 (AMBte). Byl naložen na loď, což dokládá razítko SEA POST OFFICE z 19.3. 1895. Do Indie cestoval lodí P&OSS THAMES a do Bombaje připlul 24.3. 1895. A konečně do Pešaváru dorazil 28.3. 1895.

Z téhož roku pochází i další komerční dopis, kde se z nádherného razítka dozvíme i jméno obchodního zástupce v Buchaře.

Zadní strana obálky, frankováno 2x10kop. Aukce H.R. Harmer, Lot 3948

Našel jsem i příchozí obchodní dopis, odeslaný o deset let později obchodnímu zástupci do (tou dobou už) Staré Buchary.

Také tento dopis odeslaný 20.12. 1905 z Karimpury, frankovaný dvěma známkami Britské Indie, putoval po moři – razítko SEA POST OFFICE 23.12.1905. Do Staré Buchary dorazil 3.1.1906. Příchozí razítko “СТАРАЯ БYХАРА” je typu 5. Cesta byla tedy mnohem rychlejší, než deset let předtím.

Stará Buchara

Zhruba v roce 1902 došlo k přejmenování města na Stará Buchara. Z těch dob mě zaujal korespondenční lístek s nominálem 3 kop. a dofrankovaný známkou 1 kop. Odeslaný zřejmě místně 25.3. 1908. Razítko je typu 5B.

Pro tento KL je zajímavá i jeho druhá strana. Zde nedokážu posoudit, zda fotografie není náhodou prezentována vzhůru nohama. 🙂

Nová Buchara

Vybudovaná Rusy na přelomu 19. a 20. století a situovaná poblíž nádraží Kagan. Okolo roku 1913 čítala 2000 obyvatel. Uvádím dopis zaslaný 16.1.1914 do Německa. Razítko je typu 2. Obálka s předtištěnou známkou 7 kop je dofrankována dvěma ruskými známkami do celkové hodnoty 20 kop.

Čardžuj

Na pohlednici z Nového Margelanu (Новый Маргелан, dnes Fergana) je 4 kop. známka razítkovaná 6.2. 1910 v Čardžuj.

Aukce H.R. Harmer, Lot 3952

Razítko není v monografii popsáno. Rovněž je zajímavé, že Nový Margelan ležel mnoho set kilometrů od Čardžuj a na pohlednici nejsou žádná transportní ani příchozí razítka.

Na druhém dokladu z města Čardžuj je také pohlednice (tentokrát z Buchary) odeslaná 26.12. 1913 do Oděsy a frankovaná známkou 3 kop. Razítko je typu 5D. Příchozí razítko Oděsa 3.1. 1914. Pěkná je i přední strana a proto ji zde předkládám.

 

Na třetím dokladu z roku 1908, který byl zaslán do Prahy je krásně vidět razítko typu 3.

 

Na posledním prezentovaném dokladu vidíme razítko vlakové pošty 204. Trať číslo 204 spojovala město Krasnovodsk (dnes Turkmenbaši v Turkmenistánu) na východním pobřeží Kaspického moře s vlakovým terminálem na jihu Bucharského emirátu. Pohlednice byla odeslaná v listopadu 1912 do města Vologda.

Termez

Z Termezu přináším obálku s předtištěnou známkou 7 kop, odeslanou do Klobucku v Pietrokowské gubernii (dnes v Polsku). Odchozí razítka s daty 19.2. 1914 a 21.2. 1914 jsou typu 2. Příchozí razítko 2.3. 1914.

Kerki

Z města Kerki máme ukázku pohlednice s novoročním přáním. Odesláno dne 19.12. 1913 (raz. typ 3B) do města Vladimír. Příchozí razítko 30.12. 1913.


Bucharský emirát zanikl během bouřlivého období ruské občanské války dne 8.10.1920, krátce po dobytí města a vytvoření loutkové Bucharské lidové sovětské republiky. Viz příspěvek o bucharském konzulátu.



Našel jsem i zajímavost pro sběratele fiskálních známek. Pro účely ruské diplomatické pošty v Buchaře se používalo speciální kruhové razítko se znakem ruské orlice a textem “ROSSIJSKOE POLITIČESKOE AGENTSTVO V BUCHARE“. Jeho použití je dokumentováno na ruských fiskálních známkách (vydaných 1913), určených pro konzulární zásilky. Vyskytuje se velmi vzácně.

Za informaci děkuji panu Michailu Petuchovi z Moskvy.



Do období existence Bucharského emirátu spadá i výskyt záhadných “známek” z roku 1886. Jsou známy tři stříhané známky s motivem brány mešity [2]. Někdy bývá vydání nazýváno “BUKHARA CAMEL POST” nebo také “BUKHARA BOGUS STAMP” [3].

Nominály 11, 22 a 65 pul. Převzato z knihy pana Balduse. Známky měl původně ve své sbírce pan Geoff Rosamond. Byly draženy na aukci eBay v březnu 2020. O nebývalém zájmu svědčí to, že celková vyvolávací cena 105 GBP vyletěla během posledních sekud 17-násobně – v součtu na 1.839 GBP. Takovýchto kompletů původních tří známek je známo pouze pět.

Text na známkách je uveden neznámým orientálním písmem (podobným perskému písmu). Přesto se v lednu 1887 objevil v časopise Timbre-Poste článek jistého pána Rodeta, který “dokázal” texty identifikovat. První řádek přeložil jako “poštovní dům”, třetí jako “Pul” (=symbol měny) a spodní řádek jako “Buchara”. Květiny umístěné symetricky v horní části známkového obrazu odkazují pravděpodobně na ornamenty nad bránou medresy Mir-i Arab.

Medresa Mir-i Arab

Nominály jsou rozlišeny hlavně barvou a jsou udávány v odvozené měnová jednotce nazvané Pul, reprezentované měděnými mincemi. Základní měnou byla v Buchaře stříbrná Tanga (anglicky Tenga). Ta byla z moci úřední (= protektorátní) už od roku 1890 plánovaně postupně nahrazována ruskou měnou. Díky chaotickému vývoji na počátku 20. století ale Tanga “přežila” až do dob SSSR.

Dochované exempláře původních známek jsou známy pouze razítkované. Pro tento účel se používalo nejčastěji jednoduché obdélníkové razítko s orientálním písmem shodným s textem v dolní části známek. Je známo i použití kruhového razítka. Každý exemplář známky je originál, zřejmě tedy nebyly tvořeny ze společné tiskové matrice, ale kusově manuálně tištěny. Tento fakt působí podezřele. Informace o tomto vydání vyvolaly bouřlivé dohady ve filatelistickém tisku tehdejší doby.

Převzato z Le Timbre-Poste, 1887, str.4

Byť je známo i několik poštovních dokladů, tak se s vysokou pravděpodobností jedná o bogusy.

ČB fotografie tzv. Friedlovy obálky odeslané z Buchary (1886)

V pozadí vzniku a publicity těchto známek na trhu stojí s vysokou pravděpodobností filatelističtí obchodníci hlavně z tehdejší rakouské monarchie, konkrétně z Vídně .

Dobová reklama ve filatelistické publikaci (Welt-Post 1888).
Známky s nominálem 65 pul nebyly nabízeny.

Samozřejmě, pokud existuje některých známek na světě jen velmi omezené množství, tak to znamená pro některé sběratele výzvu – vlastnit “raritu”. Proto jsou i tyto málo vídané exempláře velmi vyhledávané a vysoce ceněné. Na tento fakt následně zareagovali “byznysmeni” a postupem času uvolnili na filatelistický trh několik variant padělků a dalších spekulativních vydání.

Většina padělatelů však neměla k dispozici kompletní sérii těchto známek, ale jen zjednodušené zobrazení nominálu 11 pul ve filatelistických magazínech. Ostatní nominály rozlišili jen barvou. Vyskytují se i kuriózní výrobky dokonce s přetiskem v azbuce.

ČB reprod. – ATALAYA

Kupříkladu motiv původní červené známky – tentokráte s perforací. Protože původní technika, jakou byla známka vytištěna však poukazuje na mnohem pozdější původ. Pan Baldus se ve své publikaci zabývá i kategorizováním variant různých padělků.

Mix padělků

Jejich ceny se pohybují od desítek až po tisíce korun, záleží na drzosti prodejce. I když se omezíte jen na dobu před rozvojem domácích tiskáren, tak padělků známek z roku 1886 najdete desítky.

Zdroje:

[1] S.D.Tchilinghirian + W.S.E.Stephen : Stamps of the Russian Empire used abroad (The British society of Russiam philately, 1958),
[2] Wolfgang Baldus : The Classic Postage Stamps Of BOKHARA (Germany, 2011),
[3] Journal of the Rossica Society of Russian Philately č. 93/1978, str. 48 – dostupný online
[4] А. Мраморнов, С. Брайман, В.М.Тюков : Почта Российской Империи в Средней Азии, Moskva 2019

British Journal of Russian Philately, H.L.Weinert – The Early Years of the Russian Post in Bukhara, Used Abroad Chronicle, Wikipedie, OpenStreetMap, internetové aukce, fotoarchív autora a pana Petuchova, internet a další …


Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- kontakt na admistrátora blogu ---

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.