(aktualizováno – únor 2024)

OBLAST

Přikládám navíc mapu zahrnující širší oblast okolo jižního pólu a také větší polární základny:

Wikipedie

( 18 ZZ )

…

Zjistil jsem (díky Káťo), že v roce 2000 byl Mezinárodní hydrografickou organizací definován nový oceán – pod názvem Jižní (ledový) oceán. Zahrnuje oblast přibližně od 60. jižní rovnoběžky až k Antarktidě. K jeho mezinárodnímu uznání došlo pouze částečně, takže zatím platí i původní zeměpisné atlasy.

S označením Jižní oceán se můžeme setkat také na známkách. Jako příklad uvádím aršík Rossovy dependence z roku 2010:

Rozdělení vydání:

• Kontinent a polární oblast

…

• Ostrovy v subantarktickém pásmu

K polární filatelii řadíme díky klimatu také mnohé ostrovy v subantarktickém pásmu. Pěkně zpracovaný seznam naleznete na Wikipedii. Pro některé ostrovy v subpolární oblasti může být použito i vydání uvedené v sekci “Pevninské polární oblasti a ostrovy”. Konkrétně se jedná o souostroví patřící Francii a Chile. Viz výše (*). Členění subantarktických ostrovů můžeme realizovat např. geograficky nebo politicky.

Mnoho zajímavých informací o poštovních dokladech zasílaných z ostrovů v subpolární oblasti najdete v kompilaci nazvané TAAF and other South Atlantic Territories, kterou v lednu 2019 publikovali Ton Dietz & Daniel Allançon. Doporučuji.

.

• Zahraniční základny

Seznam naleznete na Wikipedii. Pro podrobnější informace z hlediska jednotlivých „mateřských“ ZZ doporučím publikaci Jiří Marek: Filatelistický atlas – Antarktida a Arktida z roku 2003 (dá se koupit za 300,- Kč), v němž je to detailně popsáno. Od doby vydání atlasu přibývají další antarktické základny.

Většina zemí, které realizují svůj antarktický výzkumný program je sdružena do organizace COMNAP. Všimněte si, že jejich oficiální stránky www.comnap.aq jsou hostovány na TL doméně .aq vyhrazené pro Antarktidu. Na těchto stránkách naleznete mj. krásně zpracovaný Katalog antarktických stanic členských zemí, na který mě upozornil pan Boháček. Z tohoto katalogu jsem právě využil některé obrázky.

Pro ty z Vás, které dění v Antarktidě zajímá doporučuji výborné často aktualizované italské stránky stránky WAP = Worldwide Antarctic Program . Příspěvky jsou v angličtině.

Nové země se základnami v Antarktidě po roce 2003:

Česká republika (2006)

Rumunsko (2006)

Bělorusko (2007)

Nizozemí (2013)

V přípravě:

Turecko (2019 ?)
– V únoru 2019 se uskutečnila turecká antarktická expedice, během níž byla vybudována dočasná základna. Stálá základna se zatím plánuje. Blíže viz články na webech aa.com.tr a waponline.it, z nichž přebírám i obrázek.

Články o polárních stanicích související s Českem nebo Slovenskem na tomto BLOG-u:

– Mendelova polární stanice
– Nelson Island

• Expedice

Seznam antarktických expedic najdete na Wikipedii. Často pro mnohé zajímavé polární výpravy nebyly vydány speciální známky. Můžeme je však dokumentovat poštovními doklady. Doklady expedic z 19. a počátku 20. století, bývají velmi ceněny a pro běžného sběratele jsou bohužel nedostupné.

Seznam antarktických expedic do roku 1953, u kterých známe poštovní doklady naleznete na stránkách polarpostalhistory.org.uk.

Pro představu, jaké parádní exponáty mají movití sběratelé šanci získat se můžete podívat na archív aukce Spink na serveru stampauctionnetwork.

Další informace a ukázky:

Francouzská polární expedice z let 1948 – 49 nedoplula k antarktickým břehům kvůli nepřízni počasí. Vedoucí této expedice André-Frank Liotard se proto do Antarktidy vrátil hned další rok s 5. Francouzskou antarktickou expedicí (1949 – 51). Polárníci v Adélině zemi vybudovali základnu.Port Martin, která byla používána i dalšími expedicemi. Bohužel v lednu 1952 základna vyhořela a byla opuštěna. Poté byla francouzskými polárníky provizorně využívána malá základna Marret postavená v roce 1952 na Petrelově ostrově. V její blízkosti byla v lednu 1956 otevřena stanice Dumont d’Urville, která se stále rozrůstá a modernizuje.

Pro poštovní účely polárních expedic byla letecká madagaskarská známka z roku 1946 (Mi# 408) opatřena v říjnu 1948 přetiskem “TERRE ADÉLIE / DUMONT D’URVILLE / 1840“. Francouzské polární expedice ji používaly v korespondenci ještě před otevřením stejnojmenné stanice. Zatímco nepoužité známky se dají koupit v cenách od 250 Kč, ceny poštovních dokladů jsou o řád vyšší.
Vzácně se vyskytují polární doklady s původní známkou Madagaskaru, tj. bez přetisku.

Od roku 1955 se na Adélině zemi začaly používat známky pro Francouzská jižní a antarktická území – viz TAAF.

Na Wikipedii je uveden také název Argentinská Antarktida (Antártida Argentina). Územní nárok Argentiny v Antarktidě (úhlová výseč mezi 25°W až 74°W) se překrývá částečně s územními nároky Británie a Chile.

Jedná se o území, které dle Smlouvy o Antarktidě nelze právně výlučně nárokovat. Argentina smlouvu signovala 1.12. 1959 a platnost nastala 23. června 1961.
Přesto má Argentina ve svém administrativním členění provincii hrdě nazvanou Provincia de Tierra del Fuego, Antártida e Islas del Atlántico Sur, i když na správu některých lokalit nemá země nárok. Kromě již výše uvedeného antarktického sektoru to jsou Falklandy (Malvíny), Jižní Georgie, Jižní Orkneje a Jižní Sandwichovy ostrovy – vše pod správou Velké Británie. Viz též Válka o Falklandy (1982) a přetiskové vydání “LAS MALVINAS SON ARGENTINAS” (známka Mi# 1556x).

V Antarktidě má Argentina aktuálně (8/2023)  6 stálých základen (celoročně obývaných), několik sezónních základen, a také bylo vybudováno 64 táborů aj.

Pro frankování dopisů ze základen i expedic  se používají argentinské výplatní známky a doklady jsou často odesílány z Ohňové země – z přístavu Ushuaia.

Pan Jiří Marek ve svém katalogu FILATELISTICKÝ ATLAS – ANTARKTIDA A ARKTIDA (vydáno 2003) uvádí Argentinské antarktické území jako samostatnou známkovou zemi s kódem 62-120 s informací, že takové známky mají uveden text “ANTÁRTIDA ARGENTINA“. Separátní vydání určené pouze pro použití v Antarktidě argentinská pošta nevydává. Jedná se o tematické “antarktické” emise – vždy na známkách s textem “REPUBLICA ARGENTINA” s platností na celém území.

Známek, na kterých je text “ANTÁRTIDA ARGENTINA” uveden samostatně a výrazně jsem našel zatím pouze sedm. Jsou to tyto:
.

– Mi# 989 (Vědecká stanice Almirante Brown), 3. známka z 3-známkové emise “Argentina v Antarktidě”, vydáno 17.02. 1968

– Mi# 2646 (Chaluha subantarktická a základna San Martin) , Mi# 2647 (Kormorán modrooký a základna Brown), 2-známková emise 50 let Argentinské Antarktidy, vydáno 24.03. 2001

– Mi# 2707 (Letecká a námořní pošta v Antarktidě), Mi#2708 (Základna Esperanza), 2-známkové emise “Argentina v Antarktidě”, vydáno  09.03. 2002
.

.

– Mi# 2864 (50. výročí základny Jubany – přejmenované na Carlini), 1-známkové emise “Argentina v Antarktidě”, vydáno  18.10. 2003
.

– Mi# 2874 (100. výročí základny Orcadas), 1. známka z 3-známkové emise “Argentina v Antarktidě”, vydáno  21.02.2004

V pozdějších letech jsem už tento výskyt výrazného textu nezaznamenal. V minulosti vyšly také 2 aršíky s textem “ANTÁRTIDA ARGENTINA“:
– 08.07. 1995 – Mi# BL59
– 24.09. 2005 – Mi# BL88,
přičemž jednotlivé známky tento text neobsahují.

V roce 2022 se pak v emisním plánu objevily čtyři známky s výrazným textem “ARGENTINA EN ANTÁRTIDA“. Vyšly samostatně a také v aršíkovém provedení. Za informaci v Polárním zpravodaji číslo 101 děkuji Antonínu Boháčkovi.
.

– Yt# 3278, Yt# 3279, Yt# 3280, Yt# 3281, 4-známkové emise “Argentina v Antarktidě”, vydáno  16.08. 2022

…

Subantarktické souostroví Aucklandské ostrovy patřící pod jurisdikci Nového Zélandu, od kterého je vzdáleno asi 400 km jižně. Vlivem silného mořského proudění v těchto místech je pobřeží velmi erodováno.

Na ostrovech nebyl nikdy v provozu stálý poštovní úřad, takže doklady z této oblasti máme pouze díky expedicím, které se vydaly na ostrovy nebo pluly okolo nich.

Rozsáhlý příspěvek o souostroví nazvaný Aucklandovy ostrovy – trosečníci a prospektoři.jsem publikoval v srpnu 2023.

Malé subantarktické souostroví Bounty se nachází 670 km jihovýchodně od Nového Zélandu a je tvořeno pásem 13 malých ostrůvků v délce 5 km s celkovou rozlohou 1,35 km². Území je od roku 1870 pod správou Nového Zélandu.

Protože se o poštu z Bouvetova ostrova zajímám více, tak jsem na toto téma publikoval dva příspěvky:
– Bouvetův ostrov – Bouvet øya (03.07 .2017)
– Nález člunu na Bouvetově ostrově v dubnu 1964 (14.03. 2022)

Varování 12.07. 2019: Dnes jsem zaznamenal podvodnou nabídku na kolekci fantazijních přetisků Bouvet oya – nabízenou prodejcem stampsfrench na eBay. Už tam jsou i nějaké příhozy a i na nesmyslných variantách. Mimo jiné nabízí i další podezřelé přetisky (Victoria Land,…).

Takže POZOR !
Uvidíme, zda a za kolik se kupující nechají nachytat …

Subantarktické souostroví.Campbellovy ostrovy leží zhruba 600 km na jih od Nového Zélandu. Hlavní ostrov nazvaný Campbell (Motu Ihupuku) má rozlohu 112,7 km², ostatních 10 pojmenovaných ostrůvků má plochu celkem pouhých 0,6 km². Souostroví patří Novému Zélandu. Campbellův ostrov byl od svého objevu v roce 1810 nepravidelně obydlen až do roku 1931. Zpočátku zde žili lovci tuleňů a později chovatelé ovcí a skotu. Na severním pobřeží ostrova (Trucker Cove) byla během Druhé světové války vybudována pozorovací stanice v rámci obranného projektu Cape Expedition. Po válce sloužila jako meteostanice. V sezóně 1957/58 zde byla vybudována nová meteorologická a vědecká stanice – v Beeman Cove. Bydlelo zde až 12 osob.

V 90. letech 20. století byla meteostanice modernizována a od roku 1995 už slouží jen v automatickém režimu, bez zaměstnanců. Původní flóra a fauna byla ohrožena i dalšími savci zavlečenými lidmi (zejména kočkami a krysami). Obnova ostrova začala v roce 1970 odstraněním divokého dobytka a ovcí, což mělo za následek obnovu vegetace. Úspěšná likvidace krys při použití 120t návnady proběhla v roce 2001.

Do tohoto územního celku patří dle Wikipedie následující distrikty:
– Adélina země (Terre Adélie)
– Crozetovy ostrovy (Archipel Crozet)
– Kergueleny (Îles Kerguelen)
– Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam (Îles Saint-Paul et Amsterdam)
– Roztroušené ostrovy (Îles éparses de l’océan indien)
…Bassas da India, Europa, Glorieuses, Juan da Nova, Tromelin
…které neleží v subantarktickém pásmu

O Roztroušených ostrovech se dočtete na stránce AFRIKA-INDICKÝ OCEÁN.

Zajímavost: Z mnohem starší doby (16. století) je známo uzemní označení Antarktická Francie, který však se současnými polárními oblastmi nemá pranic společného.

– Adélina země

.

– Crozetovy ostrovy

Skupina šesti malých ostrovů:

• Île aux Cochons (“Prasečí ostrov”)
• Île des Pingouins (“Ostrov Tučňáků”)
• Îlots des Apôtres (“Dva ostrovy Apoštolů”)
• Île de la Possession (“Ostrov Majetek” nebo také “Náš ostrov”)
• Île de l’Est (“Východní ostrov”)

Na ostrově Ile de la Possession se nachází francouzská výzkumná stanice Alfred Faure, která byla otevřena v roce 1964.

– Kerguelenovy ostrovy

Pro toto souostroví se uvádí fantazijní vydání z devadesátých let 19. století. Informace se objevily v časopisu La Gazette Timbrologique.

Konkrétně – v čísle 4 z roku 1894. Na straně 144 autor píše: ” D’après des renseignements dont nous pouvons affirmer l’authenticité, nous sommes en mesure d’annoncer à nos lecteurs que la collection des nouveaux timbres coloniaux , type passe-partout de 1892, va s’enrichir d’une nouvelle série portant dans le cartouche inférieur l’inscription “ILES KERGUELEN” : ces îles concédeés par legouvernement à M. E. Bossiére sont situées dans l’Océan Indien, bien au-dessous de l’île Maurice, par 49° de latitude australe et 67° de longitude orientale. “

Volně přeloženo: Na základě informací, jejichž pravost můžeme potvrdit, můžeme našim čtenářům oznámit, že kolekce nových koloniálních známek, všeobecného typu 1892, bude obohacena o novou sérii se spodním nápisem „KERGUELENOVY OSTROVY“ : tyto ostrovy, které vláda přenechala M. E. Bossiérovi, se nacházejí v Indickém oceánu, hluboko pod ostrovem Mauritius, na 49° jižní šířky a 67° východní délky.

Jména bratrů, kteří měli ostrovy ve správě mají být správně uvedeny: Henry a René – Émile Bossière. Ostrovy jim byly pronajaty od 1. ledna 1893 na dobu 50 let. Samozřejmě, že se jedná o bogusy nebo dokonce o žert. Pokud by “známky” skutečně někdo neoficiálně vyrobil, mohly by vypadat třeba následovně:

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

V roce 1951 vybudovala Francie na ostrově Grande Terre vědeckou základnu Port-aux-Français.

– Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam

Velmi osamocené souostroví, které se sestává ze dvou 60 km vzdálených ostrovů Nový Amsterdam a Svatý Pavel.

Pošta je odesílaná z vědecké základny Martin de Vivies, vybudované v roce 1950 na severu ostrova Amsterdam.

Obálka se známkou zobrazující továrnu na zpracování humrů na ostrově Svatý Pavel v roce 1931. Blíže viz příspěvek pana Boháčka “Opuštění otroci” na ostrově Svatého Pavla z roku 2019.

..

Souostroví sopečného původu nazvané Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy leží v jižním Indickém oceánu. Patří pod správu Austrálie. Mnoho zajímavostí naleznete v samostatném příspěvku z roku 2022.

..

Označení “ANTARTICA CHILENA” , které se objevuje na Chilských známkách není jednoznačné. Může označovat buďto Chilské antarktické území (které si stát neúspěšně nárokuje v Antarktidě), nebo stejně nazvanou provincii, která je součástí regionu Magalhãesův region a chilská Antarktida. Tato provincie se rozkládá na jihu Ohňové země a zahrnuje souostroví Idelfonsovy ostrovy a Ostrovy Diega Ramíreze. Obě souostroví mají dohromady rozlohu menší, než Monako. Na ostrově Gonzalo (Ostrovy Diega Ramíreze) byla vybudována výzkumná a meteorologická stanice.

Na běžných chilských výplatních známkách se propagační text “ANTARTICA CHILENA” (AC) objevuje už tři čtvrtě století. Uvádím přehled těchto známek (vydaných do roku 2021) s čísly dle katalogu Michel včetně odkazů na vyobrazení známek v databázi colnect:

– 12.05. 1947: Mi# 355, 356 (text AC není uveden samostatně)
– 18.06. 1984: Mi# 1042, 1043, 1044 (text AC není uveden samostatně)
– 06.02. 1987: Mi# 1171, 1172
– 28.09. 1992: Mi# 1525, 1526, BL23
– 03.12. 1993: Mi# 1586, 1587, BL31
– 22.11. 1995: Mi# 1684, 1685, BL32
– 09.09. 1996: Mi# 1786, 1787, BL33
– 15.06. 1999: Mi# 1894, 1895, 1896, BL43
– 15.09. 2000: Mi# 1960, 1961, 1962, 1963, BL47
– 29.08. 2001: Mi# 2028, 2029, 2030, BL52

Po roce 2002 jsem už takové známky nenalezl. Výrazný nápis AC je na známkách vydaných v letech 1992-2001. Přehled doplňuji ukázkami známek a jejich použitím.

Dopis frankovaný mj. známkou AC Mi# 1525 odeslaný 2.3.1994 do Německa. Razítko z letiště Teniente Marsh (Chilská Antarktida) poblíž chilské základny Eduardo Frei na Ostrově Krále George (Jižní Shetlandy)

Ústřižek z pohlednice odeslaný 20.10.1997 z Chilské Antarktidy. Razítko a kašet základny Presidente Eduardo Frei Montalva na Ostrově Krále George. Frankováno mj. známkou AC Mi#1685

Doporučená zásilka do Německa odeslaná z Punta Arenas v Patagonii (region Magallanes a Chilská Antarktida). Podáno 20.11.2002, frankováno dvěma známkami AC Mi# 1894,1895

Za tuto pěknou obálku prodejce požadoval cenu 500 USD! Novější obálku z tohoto ostrova seženete 100x levněji.

Na ostrově Nelson byla vybudována první česká polární stanice – ECO NELSON. V současnosti je oblast bývalé základny pana Pavlíčka spravována Masarykovou univerzitou v Brně.

Ostrov Macquarie náleží Austrálii a nachází se zhruba v půli cesty mezi australským kontinentem a Antarktidou. Stanice Macquarie Island Station byla otevřena v roce 1911 týmem, který vedl Douglas Mawson.

Česká vědecká stanice Johanna Gregora Mendela na pobřeží ostrova Jamese Rosse byla založena polárníkem Pavlem Proškem. Slavnostně byla otevřena v únoru 2007. Stanice je majetkem brněnské Masarykovy univerzity.

Dopis z doby výstavby stanice s podpisy mnoha účastníků. Odeslaný v březnu roku 2006 chilskou poštou ve městě Punta Arenas.

Dopis z Mendelovy polární stanice odeslaný v lednu 2008. Frankováno argentinskou známkou na nejbližší základně Marambio, vzdálené 70 km.

Získat reálnou obálku nebo pohlednici ze stanice je možné i prostřednictvím stránek Českého antarktického nadačního fondu , který máte možnost takto podpořit.

Nelsonův ostrov má rozlohu zhruba 200 km² a je součástí souostroví Jižní Shetlandy. V roce 1989 zde zprovoznil soukromou polární základnu pan Jaroslav Pavlíček.

Příležitostná dopisnice k 10. výročí stanice vydána panem Mauerem v Brně v nákladu přes 500 ks. Poštovní razítko Nelson Island navrhl pan Boháček.

K oslavám 20. výročí vyšla tato hezká dopisnice, která prošla poštou přes Chilskou základnu Eduardo Frei na Jižních Shetlandách.

Více se dočtete v prvním společném příspěvku ZÁKLADNA ECO NELSON ze září 2017.

Doplněno 22.08. 2018: Pro polozapomenutou stanici ECO Nelson se začíná blýskat na lepší časy. V říjnu roku 2017 byl publikován dokument Masarykovy univerzity v Brně nazvaný: Záměr realizace národního vědeckého programu spojeného s pravidelným sezónním provozem prozatím nepojmenované vědecké instalace na ostrově Nelson Island v Antarktidě, počínaje letní sezónou 2017-18, dříve známé pod názvem Eco Nelson. Některé činnosti na Nelsonu proběhnou v kooperaci Českého antarktického nadačního fondu (ČANF) a Západočeské univerzity v Plzni. V prosinci 2017 vydalo ministerstvo životního prostředí kladné stanovisko. Následně v červenci 2018 vypsala univerzita veřejnou zakázku pro zajištění logistických, technických a zprostředkovatelských služeb již pro obě stanice v Antarktidě. Start výpravy, která započne rekonstrukci “Nelsona” se blíží. Další vývoj budu sledovat.

Doplněno 27.04. 2019: Dle zpráv na webu českého radiožurnálu ze dne 28. ledna 2019 se vydalo šest členů (Zpravodaj 5+2 uvádí 9 členů) české polární výpravy uklidit stanici ECO NELSON, která je ve špatném technickém stavu. Dále měli účastníci expedice za úkol připravit podmínky pro rekonstrukci stanice. Ta byla panem Pavlíčkem loni bezplatně převedena do vlastnictví Českého antarktického nadačního fondu, od něhož má stanici pronajatu na 99 let Masarykova univerzita. Tato výprava nese název CzECO NELSON.
Dále dne 20. března 2019 uvedl web ČT24 příspěvek o výsledku expedice. Polárníci odstranili všechny poškozené části stanice a nahradili je novými tam, kde to bylo možné. Jeden objekt byl zbořen. Sesbíráno bylo přes 11 m³ (~6 tun) odpadu nejen z původní základny, ale i z pobřežních mořských naplavenin. Dopis a článek o této expedici publikoval p. Boháček v Polárním zpravodaji č.88:

Souostroví Ohňová země (Tierra del Fuego, Feuerland) na jižním cípu amerického kontinentu je rozděleno mezi dva státy. Chile má pod kontrolou západní část a Argentina tu východní. Největší ostrov s rozlohou přes 43.000 km² se nazývá Isla Grande de Tierra del Fuego. Rumunský inženýr a dobrodruh Julius Popper zde realizoval ve druhé polovině 80. let 19. století na objednávku argentinské vlády topografická měření. Podařilo se mu objevit bohatá ložiska zlata a založil zlatokopeckou osadu.

Dopis odeslaný 16. března 1893, frankovaný 2c argentinskou známkou. Odesláno z novin ‘El Diario’ z Buenos Aires. Příjemce Julius Popper – v areálu společnosti Wehrhahn v Punta Arenas. Prodáno na 250. aukci Corinphila za 1.100 CHF.

V roce 1891 nechal Popper vytisknout lokální známku s nominálem 10c ve zlatě. Měla být používána pro spojení hlavního tábora se zbytkem světa. Poštovní známka se objevuje v několika různých odstínech červené barvy.

Jsou také známy zkušební tisky. Vyskytují se bohužel mnohé novotisky / falza. Poštovní doklady s těmito lokálními známkami jsou extrémně vzácné.
Patrně nejlepší sbírku Ohňové země nashromáždil excelentní filatelista a expert na jižní Ameriku Brian Moorhouse (1949-2017), který ve spolupráci s J. Westem vydal v roce 2010 osmdesátistránkovou publikaci. Tierra del Fuego. The 1891 Postage Stamp and its Usage. Celá Moorhouseova sbírka byla prodávána v letech 2019-21 prostřednictvím švýcarského aukčního domu Corinphila. Konkrétně sbírka Ohňové země se prodala jako celek na privátní aukci. Vyvolávací cena byla těsně pod 200.000 CHF.

Velmi zajímavý a podrobný článek nazvaný “Známka Tierra del Fuego (1891)“ publikoval v roce 2014 v Polárním zpravodaji číslo 72 pan Antonín Boháček. S jeho laskavým svolením jej poskytuji čtenářům mých stránek.

V současné době můžeme získat doklady z Ohňové země nejčastěji znehodnocené poštovními razítky v argentinském městě Ushuaia nebo chilském Punta Arenas. Z těchto míst bývají často odesílány zásilky antarktických expedic.

Pro ukázku novějších dokladů jsem vybral filatelisticky sponzorovanou FDC obálku s argentinskou známkou “Provincia de Tierra del Fuego, Antártida e Islas del Atlántico Sur” a pohlednici z Cambridské expedice (s podpisy členů) do Ohňové země s chilskou známkou.

…

Doplněno 16.07. 2023: V červenci 2023 publikoval pan Marián Kováč nový článek bohatě doplněný obrazovým materiálem nazvaný Známkové územia – Tierra del Fuego.

Takřka zcela zaledněný Ostrov Petra I. je sopečného původu a je vzdálen 380 km od pobřeží Antarktidy. Nejvyšší vrchol nese jméno Larse Christensena – norského velrybářského magnáta, který financoval mnohé norské polární výpravy a některých se sám zúčastnil.

Ostrov byl objeven Belinghausenovou výpravou v roce 1821. K přistání došlo až po více, než sto letech. V roce 1928 vyplula loď Norvegia vedená kapitánem Nilsem Larsenem na svou druhou polární expedici – nazvanou Norvegia II. Následují rok se průzkumníkům podařilo první úspěšné přistání na ostrově.

Na Framnæsodden v zálivu Sandefjordbukta byla vztyčena norská vlajka a ostrov byl prohlášen za norský. Stalo se tak 2. února 1929. Byla zde vybudována kabina, kde byly ponechány zásoby pro budoucí výpravy.

Další úspěšné přistání se podařilo až po druhé světové válce – dne 10. února 1948. Bylo to v rámci expedice na lodi Brategg, opět s kapitánem Larsenem. Výprava pobývala na ostrově tři dny, během nichž byly provedeny biologické, geologické a hydrografické průzkumy. Byla postavena chata a v ní byla uložena kopie dokladu o zabrání ostrova z roku 1929. Z této výpravy se zachovalo asi 40 vzácných poštovních dokladů s poštovním razítkem. PETER I.’ ^s ØY * a strojově vepsaným datem.

Popis z aukce: 1948, Brategg-Expedition, Brief der norwegischen Brategg-Expedition in die Antarktis von 1948, offizieller Brief der “Det Norske Geografiske Selskab” mit dem berühmten Poststempel “Peter Oy Is” (Peter Oy Island) und des eingetippten Datums vom “10.2.1948”, als diese antarktische Insel für das Königreich Norwegen in Besitz genommen wurde, der Brief nach Stavanger hat auch noch den Abschlag des offiziellen Stempels der “Bretegg-Ekspedisjonen”, der Brief trägt den seltesten Stempel aller Antarktisstationen, es wurden insgesamt nur 40 Briefe abgestempelt und zumeist an Forschungsleiter bzw. Hofamt abgegeben. Catalog Price 500,00

Souostroví Ostrovy prince Edwarda tvoří dva ostrovy – Marion (pojmenovaný dle francouzského objevitele a polárního badatele Marc-Joseph Marion du Fresne) a Ostrov Prince Edwarda ( pojmenovaný po otci královny Viktorie ). Pro ukázku jsem zvolil tyto 40 let staré dopisy.

Zajímavý obrazový materiál z ostrova Marion mi zaslal pan Polanský.

Se svolením pana Antonína Boháčka zde otiskuji ukázku z jeho článku, který pojednává o australských základnách. Původně byl otištěn v 86. čísle Polárního zpravodaje v listopadu 2018.

Subantarktické vulkanické souostroví (česky nazvané Ostrovy Protinožců) vzdálené 860 km jihovýchodně od správního centra – Nového Zélandu. Na celkové rozloze souostroví 21 km² se hlavní ostrov (nazvaný Antipodes Island) podílí 95%. Další větší ostrůvek se nazývá Bollons Island.

V 19. století na ostrovech krátce přebývali lovci tuleňů. Byl učiněn i neúspěšný pokus o chov dobytka. Ostrov také několikrát poskytl útočiště při ztroskotání. V současnosti jsou ostrovy neobydlené a kvůli přísné ochraně je vylodění na nich zakázáno. Fotografie a další informace naleznete na heritage-expeditions.com.

V letech 1955-58 se uskutečnil první historický přechod Antarktidy přes jižní pól. Výprava byla nazvána Commonwealth Trans-Antarctic Expedition. V jejím čele stáli britský průzkumník Vivian Fuchs a Novozélanďan Sir Edmund Hillary. Byla to po 46 letech první expedice, která od dob Amundsena a Scotta opět dosáhla jižní pól. V rámci propagace expedice byly přetištěny čtyři známky Falklandských ostrovů (vydané 1954) textem “TRANS-ANTARCTIC EXPEDITION 1955-1958“. Dle katalogu Michel známky vyšly 30. ledna 1956.

Byly používány pro korespondenci během expedice. Zároveň byla vydána pamětní obálka, následně nabízená firmou Stanley Gibbons. Barevné historické filmové záběry z expedice najdete na stránkách coolantarctica.com.

V Polárním zpravodaji č. 88 z dubna 2019 publikoval pan Boháček informaci o 8 let staré emisi, která unikla naší pozornosti. Dne 21. prosince 2010 vydala venezuelská. společnost Ipostel zajímavý propagační aršík deseti známek Mi# 4259 – 68, který kromě obvyklého názvu země obsahuje výrazný text “VENEZUELA EN LA ANTÁRTIDA” – Venezuela v Antarktidě.

Podařilo se mi zjistit, že vydání se uskutečnilo po III. venezuelské polární expedicí do Antarktidy v únoru 2010. Fotografie na známkách dokumentují i předchozí expedice. Protože Venezuela nemá vlastní základnu, tak polárníci během třetí expedice přebývali na ekvádorské základně Maldonaldo na ostrově Greenwich v Jižních Shetlandách. O expedici se můžete dočíst např. na stránce malvinense.com.ar.
Dva týdny po vydání aršíku odstartovala v lednu 2011 IV. venezuelská antarktická expedice, která také pobývala na ekvádorské základně.

Zajímavou stránku věnovanou oběma novozélandským přetiskovým vydáním spolu s fotografiemi dokumentů naleznete na blogu virtualnewzealandstamps .

Země krále Edwarda VII. je poloostrov v Rossově moři a je součástí Rossovy dependence (novozélandský antarktický sektor).
První oficiální známky pro Antarktidu území vydala novozélandská pošta v roce 1907. Vznikly přetiskem aplikovaným na novozélandské známky 1 penny z roku 1901 a byly určeny pro financování Shackletonovy výpravy s lodí Nimrod. Celkem bylo vyrobeno 23.492 známek. Shackleton byl oficiálně pověřen funkcí poštmistra a byl vybaven expedičním poštovním razítkem.
Loď Nimrod vyrobenou v roce 1867 zakoupil po 40 letech loďař a sponzor expedice W. Beardmore. V srpnu 1907 Nimrod vyplul z Anglie směrem k Novému Zélandu. Na Nový rok 1908 výprava odplula k jihu. Pro úsporu uhlí byla loď vlečena nákladním parníkem až k jižnímu polárnímu kruhu. Po přiblížení k Zemi krále Edwarda VII. bohužel nedošlo k přistání. Rychle se pohybující led v okolí hrozil uvězněním lodi, a proto loď zamířila k zálivu McMurdo Sound. Polárníci vyložili náklad z lodi, která poté odplula, a v Cape Royds zbudovali chatu. Namísto polárních psů byli pro expedici použití poníci, což se později ukázalo jako chybné rozhodnutí. Výprava během let 1908 a 1909 prozkoumala mnohé oblasti a čtyřčlenná expedice se pokusila dobýt jižní pól. Dosáhli magnetického jižního pólu a k jižnímu geografickému pólu se přiblížili na necelých 100 námořních mil (cca 181 km).

Země královny Maud je rozsáhlé území v Antarktidě (s rozlohou přibližně jako Kazachstán) nárokované od roku 1939 Norskem. Pro ukázku přináším zajímavý doporučený dopis z Norsko – Britsko – Švédské vědecké expedice 1949-52.

Doporučený dopis s expediční R-nálepkou a kašety do Burlingtonu byl podán 10.2.1951. Po návratu expedice cestoval přes Norsko (10.5.1952), New York (26.5.) do Burlingtonu ve státě Vermont (27.5.). Protože adresát přesídlil do Nashvillu v Tennesee, dopis byl přesměrován a 29.5. konečně dorazil do cíle.

Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
  Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- Admin blogu ---