Nikaragua: známky Mosquito Provisional z roku 1894

TRANSLATE

 

 

Michael Schreiber

V červenci roku 1894 vytvořil ve městě Bluefields v Nikaragui podnikavec Rolando Kuehn obálky, které obsahují známky z roku 1894 s přetiskem „Mosquito / Provisional.“. Víme jistě, že adresy napsal samotný Kuehn. Není známo, zda vytvořil také přetisky, avšak důkazy naznačují, že tomu tak bylo.

Obr. 1: Obálka, zaslaná Rolando Kuehnem sobě samému do města Rama, které leží na řece Rio Escondido zhruba 50 mil západně od Bluefields. Obálka je razítkována v Bluefields dne 16. července 1894. Na přední ani zadní straně nejsou žádná další razítka ani jiná označení.

Dr. Kuehn (1859-1934) pobýval v Nikaragui v době minimálně od června 1889 až do počátku roku 1903. Byl to americký lékař, který se narodil a také vystudoval ve Philadelphii. Od 1. dubna 1891 začal pracovat v Bluefields jako přístavní chirurg. Kromě medicíny však měl mnoho dalších zájmů.
V roce 1892 začal Kuehn publikovat a tisknout noviny nazvané „The Sentinel“. Předtím se zajímal o těžbu, dále do jisté míry prozkoumal i možnosti strojového loupání banánů nebo výrobu přikrývek ze stromové kůry. Velkého úspěchu dosáhl, až když začal distribuovat poštovní známky a obálky adresované sobě i dalším dealerům a určené na prodej ve Spojených státech.[1]
Obrázek č. 1 zobrazuje obě strany typické obálky „Mosquito / Provisional.“ adresované Kuehnem sobě samému do města Rama. Na zadní straně obálky se nenachází žádné příchozí razítko z města Rama ani žádné další označení. Jiné podobné obálky však na sobě mají značky červeným inkoustem barevně shodným s inkoustem použitým pro červené přetisky „Mosquito / Provisional.“.

Obr. 2: Vzácné nepoužité známky s černými přetisky „Mosquito / Provisional.“ na známkách 1c a 2c z roku 1894

Obr. 3: Vzácné nepoužité známky s červenými přetisky „Mosquito / Provisional.“ na známkách 1c a 2c z roku 1894

Obrázky č. 2 a 3 znázorňují čtyři známky „Mosquito / Provisional.“. Červené nebo černé přetisky jsou aplikovány na známkách 1 centavo (žlutohnědá) a 2 centavos (růžová). Známky, které v té době pro Nikaraguu zajišťovala tiskárna pana Nicholase Seebecka, pocházejí z emise Alegorie vítězství, vydané 1894.

 

Nikaragujská okupace Bluefields

Podrobnosti o obsazení Mosquito Reserve v únoru 1894, které inicioval José Santos Zelaya, a následná vzpoura začátkem července 1894 nám poskytují kontext důležitý pro objasnění vzniku známek a obálek „Mosquito / Provisional.“. [2]
Během revoluce v červenci roku 1893 v Nikaragui převzali moc liberálové a nahradili prozatímní vládu. Nový prezident José Santos Zelaya se brzy rozhodl získat kontrolu i na východě Nikaragui včetně oblasti Bluefields. Situace je znázorněna na následujících mapách. [3]

Mapa 1 – Podrobná mapa východní Nikaraguy. Zobrazuje oblast mezi Pearl City na severu nad Bluefields, Rama na západě až po San Juan del Norte na jihu.

Mapa 2 – Mosquito Reservation táhnoucí se od Bragmans Bluff k řece Rio Rama.

Nad východním územím měla v té době Nikaragua pouze formální moc. Reálnou ekonomickou nadvládu v tomto regionu uplatňovali Britové, Jamajčané a Američané, a to skrze symbolickou vládu indiánů etnika Miskito (nazývaného také Miskitové, Misquito, Moskito, Mosquito) žijících na území pojmenovaném Mosquito Reserve. Místní vláda v Mosquito Reserve fungovala na základě ustanovení Managujské smlouvy z roku 1860 a dle rozhodčího nálezu rakouského císaře Františka Josefa I. To rozhodlo o různých sporných ustanoveních ve prospěch Mosquito Reserve.
Primárními administrátory se v Mosquito Reserve stali Jamajčané J. W. Cuthbert a John D. Thomas. Bylo to za vlády dědičného náčelníka Roberta Henry Clarence, který se stal králem v roce 1890 – ve věku 16 nebo 17 let.
Na podzim roku 1893 proto vyslal Zelaya generála Carlose A. Lacaya do Bluefields, aby zde zastával funkci zvláštního komisaře pro východní část provincie, která se od roku 1882 významně rozvíjela díky investicím Američanů do banánů, nových plantáží a těžby dřeva.
Lacayo dorazil 2. listopadu 1893 spolu s generálem Rigoberto Cabezasem, jeho generálním inspektorem.
V prosinci 1893 vypukla válka mezi Nikaraguou a Hondurasem. Z důvodu ochrany svých zájmů se rozhodly Spojené státy vyslat do Bluefields válečnou šalupu USS Keasarge (známou z dob občanské války). Avšak loď po vyplutí z Haiti (20.ledna) najela někdy okolo 2. února na útes Roncador Cay a byla prohlášena za ztracenou.
Namísto Kearsarge byl tedy z Brazílie do Bluefields převelen chráněný křižník USS San Francisco (C-5), který připlul až po 26. dubnu 1894. Dále byl povolán pancéřový křižník USS New York (ACR-2), plující po trase z Brazílie do New Yorku. K ochraně pobřeží přibyl navíc chráněný křižník USS Columbia (C-12).
Proti hrozbě invaze z Hondurasu dorazilo v prosinci 1893 do Bluefields téměř 200 nikaragujských vojáků. To však způsobilo znepokojení mezi Moskitskou vládou a neklid mezi obyvateli do té doby, než vojáci 15. prosince odešli do Puerto Cabezas. Další jednotky dorazily ještě v lednu 1894, ale hned 15. ledna se také vydaly na sever.
Prezident Zelaya poté vyslal do Bluefields 126 dalších vojáků. Tyto jednotky dorazily 11. února 1894 a obsadily El Bluff a následující den také Bluefields. Zvláštní komisař Lacayo vyhlásil v Bluefields stanné právo. Zelaya jmenoval Cabezase do funkce generálního inspektora pro celou oblast Atlantického pobřeží. Náčelník Clarence a jeho poradci se stáhli do Pearl Lagoon.


Cabezas zrušil stávající koncese a smlouvy a začal vybírat vývozní daně. Zahraniční podniky působící v Bluefields a dalších městech musely pro komunikaci při transakcích používat pouze španělštinu.
Američané, Britové a další zahraniční obchodníci v Mosquito Reserve se začali obávat, že by jejich banány, dřevo a další investice byly vyvlastněné. Požádali proto prostřednictvím místních zastoupení o pomoc a zaslali tyto špatné zprávy do svých vlastí. Zprávy byly předávány loděmi plujícími k telegrafním kabelovým stanicím v Greytown (San Juan del Norte) nebo Puerto Limón v Kostarice. [4]
Ještě předtím, než připluly americké síly, dorazila jako první na ochranu obchodních zájmů a udržení míru britská loď HMS Cleopatra. Na palubě měla 50 ozbrojenců. V Bluefields přistála dne 2.března. Stanné právo bylo zrušeno. Pro zajištění situace ještě připluly lodě HMS Canada a HMS Magicienne.
Dne 4. března se britský konzul, kapitán Cleopatry a Lacayo dohodli na smlouvě o prozatímní radě, která bude řídit bluefieldský region. Ta se ale brzy rozpadla a Lacayo a Cabezas ustanovili symbolickou náhradu.


V následujících třech měsících sice zůstali Lacayo a Cabezas pod kontrolou, ale v ulicích se ozývala střelba a pod zdánlivou fasádou poklidu vládlo bezpráví a neklid.
Dne 21. května se Clarence a jeho poradci vrátili zpátky do Bluefields na lodi Magicienne a byli zde pod ochranou Nikaragujců.
Oslava amerického svátku 4. července proběhla v poklidu, ale v Bluefields brzy opět zavládl chaos.
Následující den došlo ke sporu kvůli nevyplaceným mzdám mezi občany, kteří pracovali jako policisté pro prozatímní radu. Byli to převážně Jamajčani. Lacayovi vojáci některé z nich napadli a mlátili je puškami s bajonety. Později večer se srotil dav a provrtal kulkami vládní budovu, ve které přebýval Cabezas spolu s několika vojáky.
Dne 6.července využil Robert Henry Clarence povstání a vydal prohlášení (tiskovinou šířenou v ulicích) a znovu se prohlásil náčelníkem Mosquito Reserve. Rozvášněný dav proudil ulicemi a následující den úspěšně zaútočil na nikaragujskou posádku v El Bluff a odzbrojil ji.
Příměří v této situaci zajistil až v
elitel Charles O’Neil, kapitán USS Marblehead (která původně odplula z Bluefields 19. června). Se souhlasem Lacaya zakotvil O´Neil 7. července v Bluefields s americkým námořnictvem coby posilou. Další posily přibyly 31. července z lodi USS Columbia. Tito mariňáci zde zůstali až do 7. srpna, 12. srpna pak odplula i Marblehead.
Cabezas se spolu s některými Nikaragujci a dalšími svými sympatizanty vydali 11. července z Bluefields do 50 mil vzdáleného města Rama, nacházejícího se několik kilometrů od západní hranice Mosquito Reserve. Takže počínaje 11. červencem byla opět v této oblasti u moci (ne však tak výrazné) už jedenkrát svržená vláda Mosquito Reserve. O několik dní později začal pan Kuehn vyrábět své „Mosquito / Provisional.“ obálky. [5]


Během všech zmatků v době okupace, která začala v únoru 1894 a v průběhu povstání v červenci 1894, to vypadalo tak, že Kuehn nebyl oblíbený. V materiálu nazvaném Foreign Relations of the United States. Nicaragua (Mosquito Territory). 1894. (U.S. Government Printing Office, Washington, D.C., 1895) je Kuehn zmíněn pouze jednou a jeho jméno je navíc uvedeno chybně. Tato 209-stránková kniha obsahuje oficiální americké záznamy o událostech. Většinou se jedná o diplomatická hlášení a zprávy od námořních velitelů.
Na stránkách 158 – 161 je uvedena zpráva pro tajemníka amerického námořnictva, napsaná velitelem O’Neilem z USS Marblehead. Ten 25. července popisuje události na počátku měsíce: „V ten večer [5. července] byli vzbouřeni nejen jamajští černoši, ale i někteří běloši, hledající doktora Kuhuna [Rolanda Kuehna] a Higleyho, dva Američany, kteří po nějakou dobu spolupracovali s nikaragujským komisařem [Lacayo] a byli velmi nepopulární. Kdyby tyto dva muže během té noci našli, pravděpodobně by to s nimi dopadlo špatně. [6]
Jinými slovy, Kuehn se připojil k táboru nikaragujských okupantů, přestože jeho zaměstnání přístavního chirurga započalo v dubnu 1891, díky vládě Mosquito Reserve.
Známky z roku 1894 s přetisky „Mosquito / Provisional.“ byly výrazem uznání prozatímní (=PROVISIONAL) rady zřízené nikaragujskými okupanty. Je ironií, že známky byly aplikovány na obálkách a poštovně použity téměř výhradně během čtyř týdnů, kdy měl po revoluci z 5. až 7. července zpět vládu nad Mosquito Reserve náčelník Robert Clarence.


Po vzpouře vyslal Zelaya vojenskou expedici z Managuy přes San Juan del Norte do Bluefields. Armádu doprovázeli vládní úředníci včetně Josého Madrize, ministra zahraničních věcí a zvláštního komisaře pro Mosquito Reserve.
Pět set nikaragujských vojáků dorazilo do Bluefields 3. srpna a následně 5. srpna obsadilo El Bluff. Dne 7. srpna se americké síly vrátily na své lodě a do 16. srpna měly jednotky Zelayi opět plnou, ale neformální kontrolu v Bluefields.
V listopadu 1894 byli svoláni delegáti z domorodých kmenů v Reserve. Následně 20. listopadu vyhlásili začlenění do Nikaragui. Nikaragua poté formálně převzala kontrolu nad oblastí Reserve a tu přejmenovala na Department of Zelaya, a to s účinností od 28. prosince 1894. Nikaragujská vláda tímto získala i kontrolu nad tokem peněz i zboží přes Bluefields a udělila monopoly na výrobu a prodej, včetně udělování grantů Američanům.

 

Obtisk červeného razítka na některých obálkách

Na obr. 4 vidíme sken obou stran obálky, která má na zadní straně otisk prosáklého přetisku. Ta byla odeslána 16.7.1894. Obrázek tohoto dokladu, jakož i většinu dalších mezi čísly 2 až 29, zaslal pan Jean Pierre Amselle, člen studijní skupiny.


Obr. 4: Obálka „Mosquito/Provisional.“ razítkovaná 16.7.1894 s prosáklým přetiskem na zadní straně.


Obr. 5: Detail červeného prosáknutí na zadní straně obálky, pravděpodobně z nezaschlého přetisku na známkách z jiné obálky.

Na detailu prosáknutého přetisku na obr. č. 5 je patrné částečné zdvojení. Pokud je tomu skutečně tak, mohlo by to znamenat, že tato obálka byla položena na lícní stranu podobné obálky s červeným přetiskem v době, kdy na ní stále nezaschla barva. Během pokládání jedné obálky na druhou tak došlo nejprve k „letmému polibku“, načež se horní obálka přimáčkla a absorbovala ještě více červené barvy. Pozice prosáknutí je právě v místě, v němž můžeme očekávat výskyt přetisknuté známky na jiné obálce.
Proč byl přetisk na nalepené známce stále vlhký ? Logickým zdůvodněním je to, že červený přetisk byl aplikován na známky až poté, kdy byly nalepeny na obálku. Totožný byl i závěr Fabio Vaccarezzy, který o tomto fenoménu červeného obtisku na jím zkoumané obálce napsal v lednu 2003. Rovněž tak pan Bill Welch (příznivec tvorby dr. Kuehna) zaznamenal tento jev a došel k vysvětlení, že přetisk byl aplikován až na známky nalepené na obálkách. Tento jev pak konzultoval i s autorem tohoto článku. Autor (tj. p. Schreiber) si není vědom toho, že by se jev prosáknutí přetisku „Mosquito / Provisional.“ někdy vyskytoval v souvislosti s přetiskem černou barvou na známkách 2 centavos. Ani v jemu dostupné literatuře o tomto nikde nenašel žádnou zmínku.Obr. 6: Další „Mosquito/Provisional.“ obálka odeslaná 16.7.1894 se světlečerveným obtiskemObr. 7: Detail obtisku na zadní straně obálky z obr. č. 6

Obrázek 6 ukazuje obě strany jiného přetisku „Mosquito / Provisional.“ s červeným obtiskem na zadní straně obálky. Dopis nese razítko s datem 16. července 1894, jak uvádí pan Amselle. Obrázek 7 ukazuje detail obtisku, který je sice nevýrazný, ale zato se jeví jako zrcadlový obraz přetisku „Mosquito / Provisional.“.Obr. 8: Jiná obálka odeslaná také 16.7.1894 s červeným obtiskem. Ten však nebyl v článku prezentován.

V článcích, které byly publikovány v letech 2002 a 2003, uvedli Vaccarezza i Wolfgang Baldus obálku (obrázek č. 8) s přetisky „Mosquito / Provisional.“. Ta náleží mezi tzv. dopisy z American Clubu, které si osobně posílal Kuehn sám sobě. Vaccarezza ve svém příspěvku také prezentoval část zadní strany obálky s červeným obtiskem „Mosquito / Provisional.“ vypadajícím jako rozmazaný zrcadlový obraz. Tvrdil, že obtisk naznačuje, že známky „Mosquito / Provisional.“ jsou falešné [7]. (Myšleno, že přetisk „Mosquito / Provisional.“ je bogus nebo že nikdy neexistoval coby oficiální přetisk).

 

Razítka „Mosquito / Provisional.“

Černá razítka na známkách 2 centavos, která jsou na obálce na obrázku č. 8, jsou zajímavá tím, že jedno razítko je světle černé ( skoro šedé), zatímco druhé je výrazně černé. Přitom obě známky mají téměř shodné rozmístění, takže je logické očekávat, že jsou obě ze stejného tiskového listu. Obě černá razítka jsou ale aplikována různě vzhledem k podkladové známce. To nás vede k závěru, že přetisky byly aplikovány běžným ručním razítkem, a nikoli zařízením pro vícenásobné přetisky.

Obr. 9: Čtrnáct známek 1c na ústřižku s razítky 15. července 1894.

Obrázek č. 9 ukazuje ústřižek obsahující 14 exemplářů razítek „Mosquito / Provisional.“ aplikovaných na známkách 1c. Horní řadu známek tvoří částečně oddělená (zdola) dvojpáska a proužek pěti známek. V dolní řadě je jedna samostatná známka a dvě trojpásky.
Pozice přetisků se mírně liší jak na jednotlivé známce, tak i na proužcích, což je znázorněno na obrázku č. 9 barevnými úsečkami, které podtrhují slovo „Provisional.“ . Na trojpásce vpravo dole (podtrženo bílou barvou) je vidět, že text je na první známce stoupající, zatímco na ostatních dvou známkách je klesající. To svědčí o postupném ručním razítkování každé známky.

Obr. 10: Deset samostatných známek 1c. Razítka Bluefields 19. července 1894

Obálku na obrázku č. 10 Kuehn nadepsal adresou Insurance Department / American Cotton Oil Co. / 29. Broadway / New York City / USA. Jeho rukopis je nezaměnitelný. Vyskytuje se v podpisech a ve zprávách, které Kuehn psal počátkem 90. let 20. století. Příjemce dopisu byl pravděpodobně filatelistickým přítelem Kuehna.
Deset jednotlivých známek nalepených na obálce (obrázek č. 10) je rozmístěno tak, že to vypadá, že známky mohou být a pravděpodobně i jsou ze stejného listu nebo bloku. Pozice jednotlivých přetisků se ale liší tak, jak ukazují červené kroužky. Každá kružnice je vystředěna okolo písmena „P“ ve slově „Provisional.“.

Obr. 11: Deset samostatných známek 1c na obálce odeslané z Bluefields

Obálka na obrázku č. 11 je adresována Williamovi H. Mitchellovi, zubnímu lékaři s bydlištěm Bayonne, New Jersey. Mitchell a Kuehn si spolu dopisovali hlavně o obchodování se známkami. Zároveň byl Kuehn Mitchellovým dodavatelem.
Tato obálka má na přední straně tranzitní razítko a zároveň je nejmladším dokumentovaným dokladem se známkami „Mosquito / Provisional.“. Byla razítkována 17. srpna 1894. To bylo dva týdny po příchodu nikaragujských jednotek, které obsadily El Bluff a Bluefields. Takže tento doklad ukazuje použití pod vládou, podle které byly známky pojmenovány, ačkoliv k použití došlo až po povstání ve dnech 5. – 7. července.
Deset známek na této obálce je rozmístěno podobně jako známky na obálce na obrázku 10. Poloha přetisků se liší v závislosti na designu známek. Většina přetisků byla aplikována ve směru mírně stoupající diagonály a dvě ve směru klesající diagonály. Razítko na jediné známce ve třetí řadě se zdá být částečně zdvojené.

Obr. 12: známka napravo má na sobě navíc přetisk „Mosquito“ . Detaily viz níže.

 

Obrázek č. 12 představuje další obálku „Mosquito / Provisional.“ s razítkem z července 1894. Frankatura má jednu 2c známku „Mosquito / Provisional.“, na které je zdvojené slovo „Mosquito“. Je možné, že samotné slovo „Mosquito“ bylo aplikováno jako první (nekompletní) přetisk.
Pod obrázkem č. 12 je zobrazen detail tří použitých známek. Písmena ve všech slovech přetisků mají výrazně obrysový charakter. Inkoust je velmi silný okolo okrajů každého písmene a méně výrazný uvnitř. Toto je charakteristické při otisku, který je proveden vyvýšeným typem razítka, pravděpodobně volným typem pevně uchyceným v malé formě, kterou lze držet a manipulovat za pomoci prstů jedné ruky.
Písmena přetisků na známkách na obrázcích č. 2 a 3 vykazují stejné silné okraje a méně intenzivní výplň.

 

Důkazy směřují ke Kuehnovi

Kuehnův týdeník The Sentinel, který vydával v Bluefields, by mohl být zdrojem typu písma používaného pro přetisk. Zdrojem by mohl sice být i konkurenční týdeník v Bluefields – The Messenger, ale další důkazy jasně ukazují na Kuehna.[8]
Na všech dokumentovaných obálkách jsou adresy psané Kuehnem, což je jasně patrné z jeho rukopisu. Nejsou dokumentovány žádné obálky zaslané kýmkoli jiným.
Kuehn adresoval velkou většinu dokumentovaných obálek přímo sám sobě. Neexistuje žádná informace, že by některá z obálek „Mosquito/Provisional.“ adresovaných Kuehnovi byla opatřena tranzitním razítkem. Alespoň některé obálky, které Kuehn poslal jiným osobám, jsou transportními razítky opatřeny.
V roce 1994 uvedl Welch ve svém článku The bones of Rolando Kuehn (Kosti Rolanda Kuehna), že vyšetřování, které prováděla společnost Scott Stamp and Coin Company a které se týkalo známek „Mosquito / Provisional.“ z roku 1894, byla zveřejněna v Londýně v periodiku Philatelic Record and Stamp News v dubnu 1898.
Podle tehdejšího šetření byly přetištěné známky vytvořeny nikaragujským vládním komisařem („generál A.L.“) a „americkým lékařem“ za účelem prodeje v zahraničí. Generál využil svého vlivu k tomu, aby tyto obálky („maximálně několik set kusů“) byly poštou akceptovány. Nepodepsaný článek byl v roce 1898 připsán „nezaujatému pozorovateli“. [9]
Zkratka „A.L.“ by mohla odkazovat na generála Carlose A. Lacaya, nikaragujského dočasného vládního komisaře, a „americkým lékařem“ by mohl být Kuehn. Jak už bylo uvedeno v předchozích odstavcích, velitel O’Neil z USS Marblehead napsal ve zprávě z 25. července 1894 sekretáři námořnictva, že Kuehn „byl po nějakou dobu viděn u nikaragujského komisaře“.
Welch napsal: „Kuehn téměř jistě vytvořil známky i obálky Mosquito / Provisional. Měl pro to motiv, prostředky a příležitost. “ [10]

 

Role Williama H. Mitchella

Zachovaly se stovky dokladů, které odeslal Kuehn na adresu Williama H. Mitchella. Nemáme přesný seznam, ale odhadem je jich více než 500.
Nejstarší položkou mezi nimi je poštovní zásilka od Kuehna ze dne 17. července 1893. Ta je zmíněná ve zprávě na dopisnici zaslané Mitchellem zpět Kuehnovi do Bluefields s tranzitním razítkem 5. září 1893.
Další dokumentovanou zásilkou je dopisnice od Mitchella s transportním razítkem v Bayonne, New Jersey, 14. března 1894. Zprávy na obou dokladech se týkají známek a jejich sbírání.
Kuehn poslal během období přetisků Mitchellovi minimálně jednu obálku, která je frankována pouze běžnými nikaragujskými známkami. Je razítkovaná v Bluefields dne 22. července 1894 a obsahuje čtyři známky 5 centavos, což je dvojnásobek běžné sazby u zahraničních dopisů.
Mitchell veřejně propagoval sbírání lokálních známek a šel i daleko nad rámec pouhé propagace. Je totiž spojován se vznikem lokálních známek Blizzard Mail. Byly vytvořeny pro předpokládané použití v privátní poštovní službě, která zajišťovala transport po řece Hudson mezi Bayonne a poštovním úřadem v New Yorku v březnu 1888.
To bylo bezprostředně po 12. až 14. březnu, kdy Velký Blizzard zastavil železniční, telegrafní i silniční provoz až na jeden týden. Známka „5 CENT“ Blizzard Mail je v katalogu Scott evidována pod kódem 163L1. Katalog Scott oceňuje tyto známky pouze nepoužité.
Pan Welch také odhalil reklamu na známky „Mosquito / Provisional.“, kterou umístil Mitchell v magazínu Mekeel’s Weekly
Stamp News dne 25.7.1895. V popisu bylo uvedeno: „Tyto provizorní známky nevydal Seebeck a já jsem měl to štěstí, že jsem si jich pár zajistil. Disponuji s nimi za následující ceny: 1c po za 1 $, 2c po 5 $. U těchto známek se zaručuji zaplacením cla. Nabízím také několik nepoužitých známek za stejnou cenu. W. H. Mitchell, 33 W 8th.St., Bayonne, New Jersey.“ [11].
Dne 20. října 1899 přednesl Mitchell svůj článek o známkách „Mosquito / Provisional“ před filatelistickou sekcí Brooklynského institutu umění a věd. V něm uvedl pro potvrzení oprávněnosti k vydávání prozatímních známek zápis z jednání rady provincie ze začátku června 1894. Jeho příspěvek byl následně vytištěn 8., 15. a 22. února 1900 v časopise Mekeel’s Weekly Stamp News. [12]
Říkal Mitchell pravdu ?

 

Jsou tyto známky legitimní nebo se jedná o podvrh ?

Je dost dobře možné, že prozatímní rada mohla takové vydání známek schválit, ale rada by to téměř jistě neučinila bez předchozí přímluvy Kuehna a bez Lacayova souhlasu. Oba byli spolčeni, jak uvedl velitel O’Neil z lodi USS Marblehead: Kuehn se „nějakou dobu ztotožňoval s nikaragujskou vládou“.
Všechny zdokumentované obálky obsahují známky 1 centavo s červeným přetiskem a známky 2 centavos s černým přetiskem.
Jsou evidovány rovněž nepoužité známky. A to 1c s přetiskem černým a 2c s přetiskem červeným. Ale na žádné obálce nebyla nalezena jakákoli kombinace těchto známek. Pročpak ne ?
Jestliže je vydání těchto
známek legitimní, případně jen částečně legitimní, tak proč pocházejí všechny zdokumentované obálky jen od Kuehna, a ne od žádné jiné osoby ? Toto je nejneuvěřitelnější aspekt použití známek a obálek.
Známky mohly být schváleny ochotnou prozatímní radou, a tak Lacayo, který měl tajnou dohodu s Kuehnem, mohl Kuehna pověřit jejich výrobou. Kuehn asi promarnil svůj čas a události brzké revolty ho mohly zaskočit dříve, než stihl využít této příležitosti, aby konečně vyrobil známky a obálky.
Mnoho obálek adresovaných Kuehnem sobě samému působí narychlo vyrobeným dojmem. Známky jsou nalepeny jen částečně nad ručně nadepsanou adresou. Téměř všechny původní známky jsou rozmístěny nakřivo, což by mohlo naznačovat, že Kuehn (nebo někdo, kdo je lepil) používal známky, které byly zrovna k mání.
Z obálek, na kterých jsou obtisky přetisků, můžeme usoudit, že razítko s přetiskem mohlo být alespoň v některých případech aplikováno až poté, co byly nalepeny nikaragujské výplatní známky. To znamená, že vydání je pravděpodobně podvrh. Pokud je skutečně pravda, že některé přetisky byly aplikovány až následně na předem nalepené známky, tak Kuehn (nebo někdo jiný) musel dávat pozor, aby byl vždy celý přetisk otištěn jen na obraze známky. Není totiž známo, že by byla evidována obálka, na které by byl přetisk částečně na známce a částečně na obálce.
Nemáme evidovaný žádný obrácený přetisk. V jednom případě evidujeme známku s částečným přetiskem „Mosquito“, která má na sobě navíc i kompletní přetisk. Také máme dokumentovanou známku, na níž je pouze text „Provisional.“ . Známky s nekompletními přetisky se vyskytují pouze málo.
Jestliže Kuehn stvořil známky „Mosquito / Provisional“, tak možná nechtěl pokoušet štěstí tím, že by vyrobil převrácený nebo jiný „sběratelský“ přetisk, jakými jsou třeba různě natočené směry přetisků.
Pro použití na obálkách možná Kuehn nechtěl porušit možné oficiální rozhodnutí o tom, že červený přetisk je pouze na známce 1c a černý na 2c známce.
Zůstává příliš mnoho nejasností. Dokud se někde neobjeví jedna nebo více obálek, které budou od jiného odesilatele, než od Kuehna, měly by být známky „Mosquito / Provisional“ považovány za podvrh (bogus). A to i přesto, že některé obálky byly běžnou cestou doručeny do Spojených států.
K dalšímu studiu budeme potřebovat více dokladů odesílaných z Bluefields v období mezi 8. červencem a 17. srpnem 1894 (pro informaci jaké známky tvoří jejich frankatury, kdo je odeslal a komu).

...Ať už se jedná nebo nejedná o podvrh, patří známky nebo obálky „Mosquito / Provisional.“ k vyhledávaným a sběratelé za ně nadále draze platí.

 


 

Obr. 13: Pět známek 1 centavo na tuzemské zásilce do Greytown. Razítkováno 15. července 1894 v Bluefields.
Obr. 14: Pět známek 1c na tuzemské zásilce do Cabo Gracias. Razítkováno 15. července 1894 v Bluefields.

Obr. 15: Pět známek M/P 1c + 5c nikaragujská známka z roku 1894 dávájí 10c = správná frankatura pro zahraniční zásilky. Červenec 1894, kal. den. nečitelný.

Na obrázcích čísel 13 až 27 jsou prezentovány další obálky „Mosquito / Provisional.“ odeslané Kuehnem. Všechny byly razítkovány v Bluefields.
Všechny známky mají červený přetisk na 1c známkách a černý na 2c známkách, všechny z roku 1894.
Obálky na obrázcích č. 13 – 15 jsou správně frankovány dle tarifů pro tuzemskou nebo zahraniční zásilku. Kuehn na svých zásilkách téměř vždy používal správné poštovné.
Na obrázku č. 15 je obálka s nikaragujskou známkou 5 centavos z roku 1894 doplněná pěti známkami „Mosquito / Provisional.“ s nominálem 1c. Kuehn zaslal podobnou obálku na adresu Insurance Department, American Cotton Oil Co., 29 Broadway, New York City. Razítko na přední straně není čitelné, ale transportní razítka nesou data New Orleans 29/7 a New York 31/7. [13] Na obr. č. 10 je rovněž obálka se stejnou adresou.
..

Obr. 16: Odesláno 16. července 1894
Obr. 17: Odesláno ??. července 1894
Obr. 18: Odesláno ??. července 1894

Obr. 19: Odesláno ??. července 1894


Na obálce obr. č.18 je tužkou napsáno „174 1 ¢ / 102 2 ¢.“. Číslice a znaky cent. se velmi podobají těm, které uvedl v evidenci v dopise napsaném v roce 1902. Bylo by lákavé si myslet, že zápis „174 1 ¢ / 102 2 ¢“ by mohl znamenat Kuehnův sumář počtu přetisků „Mosquito / Provisional.“, které vyrobil. Pokud je tedy vyráběl. [14]

Obr. 20: Odesláno ??. července 1894

Obr. 21: Odesláno ??. července 1894

Obr. 22: Odesláno ??. července 1894

Obr. 23: Odesláno ??. července 1894. Vystřižený roh.


Na obrázcích č. 16 – 25 jsou obálky s předtištěnou zpáteční adresou “American Club. / Bluefields, M.R., Nic. / Central America.” . Kuehn odeslal podobnou obálku i na adresu „Dr. Lerch / Rama/ Nic.“ [15]
Otto Lerch byl geolog a důlní inspektor. Jeho svědectví je zaznamenáno v dokumentech USA týkajících se aféry parníku Nicaragua v Bluefields 14. srpna 1894. Svědčil také Kuehn a jeho svědectví je zaznamenáno v dokumentech. [16]

Obr. 24: Odesláno ??. července 1894. Jedna známka chybí.

Obr. 25: Odesláno 16. července 1894

Obr. 26: Odesláno ??. července 1894Obr. 27: Odesláno 15? . července 1894


Obálky na obrázcích č. 16 – 23 jsou adresovány Kuehnovi do „Rama / Nic.“ a na obrázcích č. 24 – 27 do „Rama City / Nic.“ nebo „Rama City / Nicaragua“. Všechny adresy jsou psány Kuehnovým běžným rukopisem, jen adresa na obr. č. 27 je psána pečlivěji.

Obr. 28: Nepoužitá známka s částečným přetiskem


Na obrázku č. 28 je známka 1 centavo s červeným přetiskem a textem pouze „Provisional.“, bez „Mosquito“. Byla zmíněna už v předchozím textu.

Obr. 29: Ústřižek se 6 známkami „Mosquito / Provisional.“


Obr
ázek č. 29 ukazuje ústřižek, na kterém je nalepen vodorovný pruh šesti známek 1 centavo s červeným přetiskem. Poštovní razítka Bluefields s datem 15. července 1894 jsou aplikována podobným způsobem, jako u razítek na ústřižku na obr. č. 9. Jeho razítka mají také středění podobné mnoha známkám na obrázku č. 9.

 

Reference

[1] Michael Schreiber: “A Chronology of the Life Events of Rolando Kuehn and the Covers He Created,” Nicarao, December 2014, Vol. 23, No. 5, str. 8-16.

[2] Foreign Relations of the United States. Nicaragua (Mosquito Territory). 1894. U.S. Government Printing Office, Washington, D.C., 1895, 2 str. + 207 str. Online na Google knihy (s kompletním textem – z Harvard University Library). Tato kniha je nepostradatelným zdrojem informací, který zahrnuje podrobnou diplomatickou korespondenci a podrobné zprávy důstojníků amerického námořnictva.
Viz také dokumenty týkající se zahraničních vztahů Spojených států, s každoročním poselstvím prezidenta předaným Kongresu 3. prosince 1894.
U.S. Government Printing Office, Washington, D.C., 1895. Nicaragua: str. 433-480. Dostupné na Google knihy.
Viz také House of Representatives. 53rd Congress. 3rd Session. Ex. Doc. I, Part 1. Appendix I. Foreign Relations of the United States. Nicaragua (Mosquito Territory). 1894. U.S. Government Printing Office, Washington, D.C., 1895. “Mosquito Territory. Affairs at Bluefields”: str. 234-363. Také na Google knihy.

[3] Mapy č. 1 a 2 jsou reprodukovány z vložených map na větší mapě Střední Ameriky v The Century Atlas, (c) 1897 The Century Co. of New York City. Mapa 1 je detailem mapy 2, ale nejde o její zvětšení. Jsou z různých zdrojů.
Červené kroužky přidané autorem zvýrazňují Bluefields a Bluefields Bay s blízkým městem El Bluff (The Bluff nebo Bluff City), které se nachází na poloostrově chránícím Bluefields před Karibským mořem. Bluefields a El Bluff byly místem okupace v únoru 1894 a také krátkodobé vzpoury v červenci 1894.
Další kroužky zvýrazňují město Rama, kam Nikaragujci ustoupili počátkem července 1894, a Pearl Lagoon a Pearl City, kam se na nějaký čas uchýlil náčelník Clarence. Greytown (San Juan del Norte) je také zakroužkován. Diplomatické kabelogramy z Bluefields musely být odvezeny lodí na telegrafní stanici v Greytownu pro další přenos telegrafní linkou do Managuy. Tato linka ale byla často poruchová. Když byla nefunkční, kabelogramy pak musely být odvezeny lodí až dále na jih k telegrafní stanici v Puerto Limón v Kostarice. Tu provozovala společnost Tropical Trading and Transport Company. Byla to banánová obchodní společnost (majitel Minor C. Keith), která se v roce 1899 spojila s Boston Fruit Company a vytvořila United Fruit Company.
Hranice Mosquito Reserve je na obou mapách označena čárkovanou žlutě zvýrazněnou černou čárou.
Na mapě č. 1 je mezi městy Rama a Bluefields město Cama, které je chybně uvedeno jako „Camo“. Na mapě č. 2 je to uvedeno správně. Město Amerika, které se nachází jednu míli severně od Greytownu, bylo sídlem společnosti na stavbu kanálů. Zde se měl nacházet východní konec navrhovaného kanálu, jehož stavba byla sice zahájena, ale nebyla nikdy dokončena.

[4] Foreign Relations of the United States. Nicaragua (Mosquito Territory)., cit. Některé dokumenty odkazují na špatný stav telegrafní linky z Greytownu do Managuy.

[5] Autor dříve psal v Nicarao, December 2014, že obálky „Mosquito / Provisional.“ zaslané Kuehnem jsou zdokumentovány s razítky 13. – 24. července a 17. srpna 1894. Datum 13. července vychází z popisu losu č. 1102 na aukci Harmer-Schau Auction Galleries, pořádané 16. – 18. ledna 2004. Tato obálka je zde na obrázku č. 19. Poštovní razítka se zdají být nečitelná, takže datum poštovního razítka 13. července není potvrzeno. Bill Welch zaznamenal obálky s razítkem mezi 15. až 22. červencem.

[6] Foreign Relations of the United States. Nicaragua (Mosquito Territory)., op. cit., Commander Charles O’Neil to Secretary of the Navy H.A Herbert, str. 159.

[7] Fabio Vaccarezza: “The Mosquito Provisionals: Are They Genuine or Fakes?” The Cinderella Philatelist, January 2003, str. 38-39. Článek Wolfganga Balduse je nazván “The ‘Mosquito Provisional’ Overprints of Nicaragua,” The Cinderella Philatelist, October 2002, str. 185-189.

[8] Autor nedokázal potvrdit, zda měla úřadovna Moravských bratří (německý misijní řád s kořeny na Moravě) v Bluefields k dispozici tiskařský stroj a sazbu.

[9] Bill Welch, “The Bones of Rolando Kuehn,” The American Philatelist, March 1993, Vol. 107, No. 3, str. 227.

[10] dtto

[11] dtto, str. 226

[12] dtto, str. 226-7

[13] Michael Schreiber, “Early Covers and Cards From Rolando Kuehn, 1889-1896,” Nicarao, January 1993, Vol. 3, No. 2, str. 5 a 7. Obrázek obálky je na str. 7

[14] Welch, “Bones,” cit., str. 230, citace z dopisu. Dopis je zobrazen v Nicarao, July 2015, 24:3 (15, 16-17).

[15] Schreiber, “Early Covers,” op. cit., str. 4 a 7. Na str. 7 je obálka “Mosquito / Provisional.”, kterou Kuehn zaslal Otto Lerchovi.

[16] Dokumenty Senátu, 60. kongres, 1. zasedání. Document 93. Steamer Nicaragua. Government Printing Office, Washington, D.C., 1908. Jako přístavní chirurg v Bluefields hrál Kuehn dne 14. srpna 1894 významnou roli při zajišťování útěku Američana Johna McCaffertyho z Bluefields do Mobile v Alabamě. Bylo to na palubě norského parníku Nikaragua, který do města Mobile vezl banány. Když se nákladní loď přiblížila k Mobile, byla zařazena do karantény ve Fort Morgan v Alabamě, protože McCafferty neměl patřičné doklady. Navzdory snaze posádky vyložit banány se tento záměr nepovedl a ovoce se zkazilo. Dovozce, firma Orr a Laubenheimer Co. Ltd. pak v roce 1895 úspěšně žalovali majitele lodi o náhradu škody. Jedním z řady svědectví bylo, že McCafferty se vydal do Spojených států, aby zde prosazoval vládní podporu pro americké podniky v Bluefields. Dalším svědectvím bylo to, že McCaffertyho život byl v Nikaragui v nebezpečí. Později s intervencí švédského a norského velvyslanectví požádal majitel lodi americkou vládu o pomoc s odůvodněním, že jeho loď zachránila McCaffertyho život. Kuehnovo písemné svědectví a křížový výslech ze dne 27. prosince 1894 v Bluefields jsou na stranách 78 – 81. Prohlášení Otto Lercha a jeho křížový výslech dne 7. ledna 1895 v New Orleans jsou na stranách 85 – 87.

 

Přeloženo z článku Nicaragua: the ‘Mosquito / Provisional.’ stamps of 1894, který vyšel ve zpravodaji NICARAO v lednu 2016.

 

Copyright © Michael F. Schreiber, 2016
Translation © Ivo Szostok, 2020


Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- kontakt na admistrátora blogu ---

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *