SAINT MARTIN
Tropický ostrov Svatý Martin s rozlohou 87 km2 spatřil Kryštof Kolumbus při svém návratu z Hispanioly 11. listopadu 1493, na svátek svatého Martina z Tours a podle něj ho také pojmenoval. Místní tradice však ostrov v karibském jazyce označuje dvěma dalšími názvy: „Soualiga“ („ostrov soli“) a „Oualichi“ („ostrov žen“).
Ostrov pak připadl Španělskému království. V současné době je ale území ostrova administrativně rozděleno mezi dvě evropské země – Francii a Nizozemí. Proč a kdy k tomu došlo?
Ostrov Svatý Martin neměl svou rozlohou strategický význam pro Španělsko – v porovnání s ostatními državami v Americe. Proto se stávalo, že zejména Francouzi a Holanďané, kteří sídlili na blízkých ostrovech, se zde snažili usadit a využít místní přírodní zdroje. Situace se začala vyhrocovat v 17. století.
– Skupina asi 80 francouzských osadníků se v roce 1624 přesídlila z ostrova Svatý Kryštof, aby zde v severní části (poblíž Orléans) pěstovali tabák a indigo.
– Naopak Holanďané měli zájem o naleziště soli, kterou používali pro konzervování potravin na dlouhých námořních cestách. V jižní části ostrova nalezli zdroj soli. Následně v roce 1631 na ostrov vysadili malou posádku čítající 30 mužů a čtyř děla, vybudovali malou pevnost nazvanou Fort Amsterdam v místě dnešního Philipsburgu.
Tyto kolonizační aktivity nezůstaly bez povšimnutí a v červnu 1633 zaútočila španělská flotila přesilou 1300 mužů. Pevnost obsadili, většinu cizích kolonistů vyhnali a vybudovali vlastní pevnost v Piont Blanche. Později se Holanďané několikrát pokusili dobýt Svatý Martin zpět, ale neuspěli. Do bojů zasáhla také známá historická postava – nizozemský guvernér Peter Stuyvesant, který v bitvě utržil zranění. V Evropě tou dobou zuřily velké konflikty: Třicetiletá válka a Osmdesátiletá válka – mezi Španělskem a Holandskem. Až rok 1648 přinesl Münsterský mír (podepsaný 30.ledna), v jehož důsledku se Španělé z ostrova stáhli a svou pevnost zbořili. Tím uvolnili prostor pro další francouzské a holandské osadníky.
I když díky různým zájmům obou národnostních skupin bylo etnické rozložení kolonistů předurčeno, tak hranice nebyly pevně stanoveny. Naštěstí se brzy podařilo vyjednat francouzsko – holandskou dohodu o rozdělení ostrova a o volném pohybu osob a zboží. Smlouva Concordia byla podepsána 23.března 1648. V průběhu staletí byla tato smlouva mnohokráte porušena a došlo ke ztrátám na životech a k vyhánění kolonistů. Kromě Francie a Nizozemí se do válek zapojila i Anglie. Dnes je hranice mezi francouzskou a nizozemskou částí ostrova vedena tak, jak byla smluvně určena před staletími. Ke 300. výročí smlouvy byl v roce 1948 vybudován památník v místě společné hranice.
Na závěr historické sekce doplním zajímavost o tom, proč je ostrov rozdělen mezi Francii a Nizozemí nerovnoměrně – dle legendy, kterou zde vyprávějí turistům.
Obě komunity si vybraly jednoho zástupce. Francouz a Holanďan obdrželi alkoholický nápoj a postavili se zády k sobě v Oyster Pondu na východním pobřeží. Vydali se na cestu podél břehů v opačných směrech. Hranice mezi počátečním a bodem setkání byla údajně prohlášena za smluvní. Dále se příběh liší:
– Francouzská strana vysvětluje své větší území tím, že se Holanďan zastavil, aby si užil společnost ženy, nebo také tím, že zatímco si Francouz vybral víno, tak Holanďan si vybral Jenever (holandský gin), který je opojnější a vyžadoval si zdřímnutí závodníka.
– Nizozemská strana naproti tomu vysvětluje své menší území tím, že Francouze obviňuje z podvádění: Místo toho, aby šel podél pobřeží, zkrátil si cestu přes vnitřní území ostrova.
…
Jižní část ostrova nazvaná SINT MAARTEN patří Nizozemí. Má rozlohu 34 km2 a hlavním městem je Philipsburg, kde se také nachází hlavní pošta. Ve světě jsou populární fotografie turistů z pláže Maho, kterým nízko nad hlavami přelétají letadla přistávající na letišti princezny Juliany. Původní americká vojenská přistávací dráha z roku 1942 byla později upravena pro komerční provoz a vroce 1944 zde přistála budoucí královna Juliána. Přistávací dráha s délkou 2180m začíná už 80m od pobřeží. Došlo k několika leteckým nehodám a také k závažným úrazům turistů, které smetl vzdušný vír od letadla.
První pošta byla na Sint Maarten otevřena v 80. letech 19. století. Zpočátku se používaly známky kolonie Curacao. Ty byly v roce 1948 nahrazeny známkami pro Nizozemské Antily.
…
Po rozpuštění Nizozemských Antil dne 10. října 2010 vznikly tři následnické celky a mezi nimi konstituční země nizozemského království Sint Maarten. Tento den také vyšla první známka. O historii poštovního provozu v holandských državách v Karibiku se dočtete v článku Karibské Nizozemsko + samostatná vydání pro jeho tři ostrovy
.
Severní část ostrova patří pod správu Francie – Collectivité de Saint-Martin. Má rozlohu 53 km2 a hlavním městem je Marigot.
Nachází se zde hlavní pošta a také menší letiště Grand Case–Espérance Airport, určené pro kratší lety. Pro frankování se používají francouzské známky. Sever ostrova byl až do roku 2007 součástí francouzského zámořského departementu Guadeloupe.
Později Saint-Martin získal větší autonomii – v rámci zámořského společenství Francie. Saint-Martin je nejvzdálenějším regionem Evropské unie a je součástí eurozóny. Na dopise, který byl zaslán panu Polanskému v roce 2022 je vidět, že se stále používalo poštovní razítko s odkazem na Guadeloupe.
…
Tintamarre
Tři kilometry severovýchodně od Svatého Martina se nachází ostrov Île Tintamarre, jenž bývá také nazýván Plochý ostrov. V současnosti není ostrůvek s rozlohou 0,8 km2 trvale obydlen a je spravován Francií. Přesto má zajímavou historii. Už v 18. století zde existovala kolonie Francouzů, kteří sklízeli jemnou americkou bavlnu odrůdy Sea Island. Tintamarre se stal známým až na začátku 20. století, kdy se na ostrově usadil Diederik van Romondt, pravnuk patriarchy místní dynastie původem z Amsterodamu. Pro práci na Tintamarre si najal několik dělníků z Anguilly a ze Sint Maarten, aby zde postavili velké panské sídlo s farmou, kde pěstoval bavlnu a choval dobytek. Jeho popularita se přenesla až do Evropy, kde jej místní tisk nazýval „králem Tintamarre“. V roce 1932 van Romondt prodal ostrov francouzskému obchodníkovi jménem Louis Fleming.
Letecký dopis odeslaný 4. července 1936 z Guadeloupe. Frankováno známkou Guadeloupe 2 Fr. Adresátem byl pan Fleming, Saint Martin. Zásilka byla přepravena hydroplánem na trase Pointe-à-Pitre (Guadeloupe) – Svatý Martin – Svatý Bartoloměj.
Fleming ostrov na počátku 40. let pronajal mladému dobrodruhovi Rémymu de Haenenovi. De Haenen vlastnil loděnici, obchodoval s rybami ve francouzském Karibiku, ale hlavně – měl vášeň pro létání. Velkou měrou přispěl k rozvoji letišť na karibských ostrovech Saba a Svatý Bartoloměj. Svůj první hornoplošník pojmenovaný Cucaracha si koupil už ve svých 28 letech v roce 1944. Jméno letadla odkazuje na španělské slovo pro švába a zároveň na populární lidovou píseň z počátku 20.století.
De Haenenova osobnost vždy přitahovala pozornost. Dodnes se např. traduje, že se během války podílel na zásobování německých ponorek v Karibiku, což ale není prokázáno (během druhé světové války byl ostrov spravován francouzskou vládou Vichy). Po válce dohody o půjčce a pronájmu mezi britskou a americkou vládou zajistily vytvoření četných letištních zařízení. Francouzské ostrovy ale stále neměly přistávací dráhy a byly do značné míry závislé na používání hydroplánů. De Haenen proto využil přírodních vlastností Plochého ostrova a založil vlastní leteckou společnost Compagnie Aerienne Antillaise. Jeho stroje rovněž přepravovaly poštu, např. na ostrovy Saba, Svatý Eustach, Guadeloupe, Dominika, Svatá Lucie, Martinik a Anguilla. V té době na Tintamarre žilo trvale asi dvacet lidí, kteří zajišťovali provoz letecké základy. Bohužel vlna nehod od roku 1947 zdecimovala zdroje letecké společnosti a vyžádala si životy tří jejích pilotů, což signalizovalo konec. V roce 1950 byla 500m dlouhá přistávací dráha trvale uzavřena. Příroda ostrova si své území bere zpět a turisté dnes na ostrově, který je chráněnou přírodní rezervací, naleznou pouze trosky. Průkopník letecké přepravy v Karibiku Rémy De Haenen zemřel v roce 2008 ve věku 92 let.
Najít poštovní doklad z Tintamarre se mi zatím nepodařilo, ale možná budete mít štěstí vy.
Zdroje: Za podněty a filatelistický materiál děkuji panu Antonínu Polanskému, Wikipedie, výše uvedené www stránky, článek Tintamarre: A Spec of Romance in the Caribbean, článek Tintamarre o rodině van Romondt, internet a další…
Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- Admin blogu ---