(aktualizováno – květen 2024)
‘FISCAL’ ISSUE FOR CENTRAL ALBANIA
V tomto příspěvku bych rád upřesnil informace o vydání známek během prvního období Střední Albánie. Často jsem se setkal s názorem, že se jedná o fiskální známky. Je to opravdu tak ?
Před léty jsem se pyšně pochlubil kamarádovi a zkušenému sběrateli Petrovi se svým prvním “úlovkem” (filatelistickým výrobkem) ze Střední Albánie. Byla to sestava 8 přilepených známek vydání “Tarabosh” s poštovním razítkem “Durazzo 13.3. 1915”. A on mi řekl: No jo, ale ty známky, které jsou bez kulatého přetisku – to máš fiskální …
Časem jsem získal filatelistické katalogy a zapátral jsem o známkách Tarabosh bez přetisku. V katalogu Michel 2010 je uvedeno “nicht verausgabte”, takže vydání neuvedené do provozu. V katalogu Gibbons Balkans 2009 se pro známky většího formátu uvádí “unissued” – podobně jako Michel. Ale u známek menšího formátu je uvedeno “fiscal”. V katalogu Scott 2009 se vůbec o celé Albánii píše jen zevrubně. V příručce Albania & Greece revenues (J. Barefoot) je stručná zmínka: Známky “tohoto typu” ačkoliv v Gibbons katalogu uváděné jako fiskální byly vlastně vyrobeny jako upomínkové, i když pár z nich se dostalo do poštovního oběhu. Je vidět, že situace v Albánii na počátku 20. století byla pro okolní svět zahalena mnoha nejasnostmi.
Detailní informace jsem nalezl v publikaci The Stamps and posts of Albania and Epirus (John S. Phipps). Uvádí se tam: Byly vytištěny dvě vydání známek. Zobrazují pohled na jezero a pohoří nad Skadarem s nejvyšší horou Tarabosh . Na všech byly uvedeny texty “Albanie Centrale” (tj. francouzský název území), “Qeveria e Shqpnis Mesme” (vláda střední Albánie) a “Tarabosh 1913”. Mají připomínat hrdinnou obranu Skadarské stejnojmenné pevnosti.
Malá historická odbočka – k období okolo vzniku Albánie počátkem minulého století. Během první Balkánské války byl Skadar od října 1912 obklíčen černohorským vojskem. Urputné boje nepřestaly ani na jaře následujícího roku. Po zavraždění stávajícího tureckého velitele skadarské pevnosti (za nejasných okolností) převzal v lednu velení v pevnosti Esad paša Toptani. Velice schopný a ambiciózní turecký důstojník albánského původu, který pocházel z kruhů muslimské kmenové aristokracie ze střední Albánie. Měl k dispozici 20 000 tureckých vojáků a několik tisíc albánských dobrovolníků. Pro černohorského krále Nikolu I. Petroviče se stalo dobytí Skadaru otázkou osobní prestiže a neustále doplňoval svému vojsku nové posily. Tlak na dobytí pevnosti se stupňoval. Díky diplomatickému vyjednávání Esada paši společně s politickým tlakem velmocí (aby město Skadar připadlo budoucí Albánii a ne Černé Hoře) se během března 1913 podařilo vyjednat kapitulaci obránců se ctí a s plnou zbrojí. To se stalo v dubnu, ale ihned poté Černohorci Skadar stejně obsadili a zcela vyplenili. Toptani odešel s vojskem do oblasti střední Albánie.
Po ukončení první balkánské války, kdy byli turečtí vojáci postupně staženi z albánského území, doplnil Esad paša své vojsko z řad albánských dobrovolníků. Měl ambice stát se vládcem nově vznikající Albánie a armáda mu měla zajistit výhodnou vyjednávací pozici. Dle dohody šesti velmocí ze dne 29.července 1913 mělo vzniknout politicky neutrální albánské knížectví. Než bude zvolen vhodný kníže, převzala moc Mezinárodní kontrolní komise ve Skadaru. Ve Valoně však působila prozatímní Vláda Ismaila Quemala, která prosazovala vlastní mezinárodně nezávislé vedení Albánie. Těchto rozmíšek využil Toptani a díky získané mezinárodní prestiži, vojenské síle a oblibě u Albánců inicioval v říjnu 1913 ve městě Drač shromáždění albánských předáků. To ho zvolilo předsedou “nové” vlády Střední Albánie. Následně vstoupil do jednání se členy Mezinárodní kontrolní komise a více upevnil své postavení vzhledem k mocnostem i do budoucna. Takže po nástupu německého nechtěného prince Wilhelma Wieda na albánský knížecí trůn 7.března 1914 byl Toptani jmenován generálem. Tím bylo ukončeno první období Střední Albánie.
Známky “Tarabosh” byly vytištěny právě během tohoto prvního období ve Střední Albánii. První informace o těchto známkách se objevují ve filatelistických tiskovinách v únoru 1914. Známky byly vytištěny na objednávku soukromých promotérů (spekulantů) ve firmě Modiano v Terstu. Není jisté, zda tito spekulanti byli předem v kontaktu s Esadem pašou (zda to bylo domluveno smluvně). Tisk známek byl financován spekulanty z jejich vlastních zdrojů v naději, že po přiznání úředního statutu Esadem pašou, s nimi budou moci obchodovat na filatelistickém trhu. Ještě předtím, než doručili zásoby známek Esadu pašovi v lednu 2014, poskytli promotéři ukázky některým filatelistickým obchodníkům. Společně se známkami byla vyrobena i poštovní razítka. Je pravděpodobné, že některá nová poštovní razítka z dodávky vydání “Tarabosh” se začala používat, na rozdíl od poštovních známek.
Esad paša si tu část známek, kterou obdržel přivlastnil a to pravděpodobně bez zaplacení. Známky se ale takticky rozhodl nepoužít, protože v době, kdy je získal, už předvídal konec své vlády a nechtěl ztratit podporu Mezinárodní kontrolní komise. O množství známek objednaných obchodníky panují pochyby, protože tyto nepřetištěné známky jsou vídány zřídka. Tržní cena u těchto známek začíná od 5 USD.
Poštovní použití známek připravených v roce 1913 nastalo až roku 1915. Původní známky byly opatřeny přetiskem 10. února 2015 a měly platnost na území Střední Albánie – opět pod velením Esada Toptaniho. Viz též článek Střední Albánie.
Na základě předchozích informací vyplývá, že první vydání “Tarabosh” bez přetisku lze plným právem označit jako privátní, bez oficiálního úředního souhlasu.
Zdroje: Wikipedie, Výše uvedené příručky a katalogy, Hradečný-Hladký: Dějiny Albánie, fotoarchiv autora a další …
Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- Admin blogu ---