‘FISCAL’ ISSUE FOR CENTRAL ALBANIA
V tomto příspěvku bych rád upřesnil informace o vydání během prvního období Střední Albánie. Často jsem se setkal s názorem, že se jedná o fiskální známky. Je to opravdu tak ?
Před lety jsem se pyšně pochlubil kamarádovi a zkušenému sběrateli Petrovi se svým prvním “úlovkem” (filatelistickým výrobkem) ze Střední Albánie. Byla to sestava 8 přilepených známek vydání Tarabosh s razítkem “Durazzo 13.3.1915”. A on mi řekl: No jo, ale ty bez kulatého přetisku – to máš kolky …
Časem jsem získal jak katalogy, tak i příručky a zapátral o známkách Tarabosh bez přetisku. V katalogu Michel 2010 je uvedeno “nicht verausgabte”, takže spíše vydání neuvedené do provozu. V katalogu Gibbons Balkans 2009 se pro známky většího formátu uvádí “unissued” podobně jako Michel. Ale u známek menšího formátu uvádí “fiscal”. V katalogu Scott 2009 se vůbec o celé Albánii píše jen zevrubně. V příručce Albania & Greece revenues (J. Barefoot) je stručná zmínka, že známky “tohoto typu” ačkoliv v Gibbons katalogu uváděné jako fiskální byly vlastně vyrobeny jako upomínkové, i když pár z nich se dostalo do oběhu. Je vidět, že situace v Albánii na počátku 20. století byla pro okolní svět zahalena mnoha nejasnostmi.
Detailní informace jsem nalezl v publikaci The Stamps and posts of Albania and Epirus (John S. Phipps): Byly vytištěny dvě vydání známek. Zobrazují pohled na jezero a pohoří nad Skadarem s nejvyšší horou Tarabosh . Na všech byly uvedeny texty Albanie Centrale (tj. francouzský název území), Qeveria e Shqpnis Mesme (vláda střední Albánie) a Tarabosh 1913. Mají připomínat hrdinnou obranu Skadarské stejnojmenné pevnosti.
Malá historická odbočka – k období okolo vzniku Albánie počátkem minulého století. Během první Balkánské války byl Skadar od října 1912 obklíčen černohorským vojskem. Urputné boje nepřestaly ani na jaře následujícího roku. Po zavraždění stávajícího tureckého velitele skadarské pevnosti (za nejasných okolností) převzal v lednu velení Esat paša Toptani. Velice schopný a ambiciózní turecký důstojník albánského původu z kruhů muslimské kmenové aristokracie ze střední Albánie. Měl k dispozici 20 000 tureckých vojáků a několik tisíc albánských dobrovolníků. Pro černohorského krále Nikolu I. Petroviče se stalo dobytí Skadaru otázkou osobní prestiže a neustále doplňoval svému vojsku nové posily. Díky diplomatickému vyjednávání Esata paši společně s politickým tlakem velmocí (aby město Skadar připadlo budoucí Albánii a ne Černé Hoře) se během března 1913 podařilo vyjednat kapitulaci obránců se ctí a s plnou zbrojí. To se stalo v dubnu, ale ihned poté Černohorci Skadar obsadil a zcela vyplenili. Toptani odešel s vojskem do oblasti střední Albánie. Po ukončení první balkánské války, kdy byli turečtí vojáci postupně staženi z albánského území, doplnil Esat paša své vojsko z řad albánských dobrovolníků. Měl ambice stát se vládcem nově vznikající Albánie a armáda mu měla zajistit výhodnou vyjednávací pozici. Dle dohody šesti velmocí 29.července 1913 mělo vzniknout politicky neutrální albánské knížectví. Než bude zvolen pro ně vhodný kníže, převzala moc Mezinárodní kontrolní komise ve Skadaru. Ve Valoně však působila prozatímní Vláda Ismaila Quemala, která prosazovala vlastní mezinárodně nezávislé vedení Albánie. Těchto rozmíšek využil Toptani a díky získané mezinárodní prestiži, vojenské síle a oblibě u Albánců inicioval v říjnu 1913 ve městě Drač shromáždění albánských předáků. To ho zvolilo předsedou “nové” vlády Střední Albánie. Následně vstoupil do jednání se členy Mezinárodní kontrolní komise a více upevnil své postavení vzhledem k mocnostem i do budoucna. Takže po nástupu německého nechtěného prince Wilhelma Wieda na knížecí trůn 7.března 1914 byl jmenován generálem. Tím bylo ukončeno první období Střední Albánie.
Známky Tarabosh byly vytištěny právě během tohoto prvního období SA. První informace o těchto známkách se objevují ve filatelistických tiskovinách v únoru 1914. Známky byly vytištěny na objednávku soukromých promotérů (spekulantů) ve firmě Modiano v Terstu. Není jisté, zda tito spekulanti byli předem v kontaktu s Esat pašou, či zda to bylo i domluveno smluvně. Tisk byl financován spekulanty z jejich vlastních zdrojů v naději, že po přiznání úředního statutu Esat pašou, s nimi budou moci obchodovat na filatelistickém trhu. Ještě předtím, než doručili zásoby známek Esat pašovi v lednu 2014, poskytli promotéři ukázky některým filatelistickým obchodníkům. Společně se známkami byla vyrobena i razítka. Je pravděpodobné, že některá nová razítka z dodávky vydání Tarabosh se začala na rozdíl od známek používat.
Esat si tu část známek, kterou obdržel přivlastnil a to pravděpodobně bez zaplacení. Známky se ale rozhodl takticky nepoužít, protože v době, kdy dorazily už předvídal konec své vlády a nechtěl ztratit podporu Mezinárodní kontrolní komise. O množství známek objednaných obchodníky panují pochyby, protože tyto nepřetištěné známky jsou vídány zřídka.Takže ještě pár těchto známek už nerazítkovaných (cena se u těchto známek pohybuje od 4-5 USD ):
Následné použití známek připravených v roce 1913 bylo až roku 1915, ovšem již přetištěných speciálním razítkem. To už ale hovoříme o jiném vydání.
Na základě předchozích informací vyplývá, že první vydání Tarabosh bez přetisku lze plným právem označit jako privátní, bez oficiálního úředního souhlasu.
Zdroje: Wikipedie, Výše uvedené příručky a katalogy, Hradečný-Hladký: Dějiny Albánie, fotoarchiv autora a další …
Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- Admin blogu ---