Poslední léta Chivského chanátu

0
0

THE LAST YEARS OF THE KHIVA KHANATE

(aktualizováno – prosinec 2023)

Při hledání podkladů o historii a poštách v Chivském chanátu jsem získal množství zajímavých informací o vývoji v této oblasti během neklidných let 1. světové války a následné občanské války v Rusku. Tyto u nás nepublikované skutečnosti jsem sepsal ve svém příspěvku. Text jsem doplnil  málo vídanými poštovními doklady, které jsem dohledal na internetových aukcích.

Velkou roli v událostech během posledních let Chivského chanátu sehráli členové hnutí Mladí Chivané (Young Khivans) a basmačský bojovník Muhammet – Kurban Serdar zvaný též Junaid Chan.

Chiva před rokem 1910. Převzato z pulse.mail.ru

Pod vlivem západních (tj. evropských) tendencí začalo vznikat v rámci ruského impéria na přelomu 19. a 20. století muslimské reformační hnutí nazvané Jadissmus. Skupina progresivně smýšlejících intelektuálů v Chivském chanátu založila v letech 1905-07 hnutí pod názvem Mladí Chivané (Mладохивинцы), které mělo zpočátku hlavně kulturní a vzdělávací charakter.


Dopis frankovaný známkou 10 kop. odeslaný 10.07.1908 z Nového Urgenče do města Plymouth (USA). Razítko typu 1A, příchozí raz. (na rubové straně) Plymouth 27.08.1908. Aukce Cherrystone

V roce 1910 Mladí Chivané předložili reformní projekt, který navrhoval zefektivnit systém řízení země. Podle jejich návrhu by byl chánův aparát zachován, ale úředníci by byli převedeni pod správu státu, aby byla omezena jejich moc a korupce. Projekt počítal i s vytvořením nových národních škol, které by mohly pozvednout úroveň vzdělání a kultury a vychovat novou generaci chivské inteligence.

V roce 1910 umírá chán Sajjid Muhammad Rahim Bahadur II. a jeho trůn obsadil za pomoci protektorátní správy jeho syn Asfandijar Chán. Nový vladař využil podporu nedaleké ruské posádky umístěné v Petroaleksandrovsku a zahájil svou vládu odstraněním opozice. V srpnu 1912 obvinil ze zpronevěry vládních peněz jednoho z vůdců reformistů – nazira (tj. ministra) Islama Khoju a nechal ho popravit.

Dopis zaslaný z Nižne-Tagil (Permská gubernie) do Nového Urgenče (příchozí razítko 14.10.1914), Zde byla upřesněna nová adresa příjemce a dopis byl odeslán do Chivy (příchozí razítko 18.10.1914). Aukce Cherrystone

Na příkaz chána bylo provedeno nové vyměření půdy za účelem zavedení nových daní. Došlo na masové demonstrace a povstání, které se konaly např. v Mangytu (1915) a Chodžejli (1916).

 

ROK 1917

Po únorové revoluci v roce 1917 v Rusku ztratil chán Asfandijar svou hlavní zahraniční podporu – carskou administrativu, a nějaký čas zůstal mocensky izolován. Zprávy o vítězství únorové demokratické revoluce v Rusku v roce 1917 a také o abdikaci ruského cara povzbudily obyvatelstvo chanátu a vyvolaly v zemi zvýšenou politickou aktivitu. V ulicích Chivy demonstrovaly davy lidí s hesly: “Pryč s násilím, krutostí a útlakem!”, “Ať žije svoboda!” Mladí Chivané se připojili k demonstracím. Své plány ale hodlali uskutečnit mírovou cestou. Vydali manifest a reformy v něm obsažené se rozhodli koordinovat se samotným chánem. Dne 5. dubna 1917 vyzvala delegace Mladých Chivanů vládce, aby manifest podepsal. V souladu s obsahem manifestu by byla v Chivě nastolena konstituční monarchie se zachováním moci chána, omezená Majilisem (poslanecká sněmovna) a Radou nazirů (Rada ministrů). Mladí Chivané také požadovali vytvoření ministerstva financí pro kontrolu utrácení veřejných prostředků, výboru pro reformu vodovodního systému, rozšíření nových školních osnov po celém chanátu, výstavbu železnic a poštovních a telegrafních tras.

Chiva – Medresa Kutlug Murad Inak

Protože si chtěl nepopulární chán udržet svou moc za každou cenu, rozhodl se, že manifest na dočasnou dobu, než zformuje posily, podepíše. Chán přislíbil Mladochivanům, že nařídí zatčení úředníků, které lid nejvíce nenávidí, a místo nich jmenuje nové ministry z řad Mladých Chivanů. Slíbil také otevřít školy dle nových forem výuky, poštovní a telegrafní spojení a postavit železnici. Tím by se vytvořily příznivější podmínky pro rozvoj obchodu. Brzy se konaly volby a byly vytvořeny nové orgány – Machkamai adlija (Majilis) a Idorai mašvarat (Rada ministrů), které zahájily svou činnost 26. dubna 1917. Většina poslanců v těchto orgánech byla z řad Mladochivanů. Bobochun Salimov byl zvolen předsedou Majilisu.

B. Salomov

Mladí Chivané, kteří dosáhli moci mírovou cestou, začali s velkým nadšením realizovat to, co naplánovali v manifestu. Spustili reformu školství, zavedli kontrolu nad utrácením veřejných prostředků a podnikli první kroky k navázání zahraničních ekonomických vztahů s jinými zeměmi.

Jenže chánovi se podařilo v rekordním čase zformovat vojenskou posádku. Konzervativní síly vedené Asfandijar Chánem provedly na počátku léta  vojenský převrat a Radu ministrů rozprášily. Někteří Mladochivané byli zatčeni, jiní uprchli do Turkestánu, kde získali podporu bolševiků. Majilis zůstal zachován, ale vstoupili do něj pouze zástupci duchovenstva a nejvyšší šlechty. Majilis fungoval až do listopadu 1917, než byl chánem rozpuštěn. Reformní proces byl zastaven.

Do děje vstupuje Muhammet – Kurban (Junaid Chan), syn mocného vůdce jomudských Turkmenů, narozen 1857 (některé zdroje uvádějí 1862) v nezávislém Chivském chanátu. V průběhu let se stal uznávaným krutým bojovníkem. První dokumentovanou zmínku o jeho životě máme až z roku 1912, kdy vedl oddíl lupičů okrádajících karavany v poušti Karakum. Zde získal přezdívku SERDAR (tj. hlava, velitel).

Junaid Chan, převzato z navoprosotveta.net

Během trestné výpravy chána Asfandijara do Tahtinské oblasti v letech 1912-13 patřil Muhammet Kurban k vůdcům odporu a v odvetě vyplenil několik vesnic v Tašauzském a Iljalinském bekstvu. V dalších letech pak podnikal se svými oddíly nové výboje.

Chiva – Minaret Islam Hodža

Přesto, že po svém vzniku uznala Prozatímní vláda Ruska nezávislost Chivského chanátu, tak v roce 1917 vyslala do Chivy vojenský oddíl, který by kontroloval aktivity chánatu – proti možné spolupráci s bolševiky.  Ivan Zajcev, pozdější ruský generálmajor kozáckého původu byl v červenci 1917 jmenován velitelem 4. pluku orenburgské kozácké armády věrné Provizorní vládě. Po bojích na území Persie se v září 1917 střetl s jednotkou Muhammeta Kurbana. Zajcev projevil své diplomatické nadání a podařilo se mu získat na svou stranu povstalecké oddíly Aralských Turkmenů i s jejich velitelem. Do Chivy se Zajcev vrátil už spolu s Muhammetem Kurbanem, který zde postupně získal díky Zajcevovi značný vliv. V říjnu 1917 (dle juliánského datování)  vypukla další revoluce. Zajcev se postavil proti bolševickému uchopení moci a v lednu 1918 opouští Chivu a vydává se na tažení do Čardžuj, které obsadí a předává správu města orgánům Prozatímní vlády.

NÁSTUP JUNAIDA CHÁNA

Po odchodu Zajceva nebyl chanát chráněn proti bolševickým jednotkám. Proto hned v lednu 1918 jmenoval chán Asfandijar

Asfandijar se svými pobočníky

Muhammeta Kurbana velitelem ozbrojených sil chanátu a dal mu titul „serdar-karim“ („vznešený náčelník“). Kurbanův vojenský oddíl, který čítal asi 1.500 mužů se tak stal hlavní vojenskou silou v chanátu. Junaid Chan měl ale vlastní ambice a v březnu provedl vojenský převrat. Jeho syn Eši Chan zavraždil chána Asfandijara v paláci Nurulla-Bei. Učinil tak na příkaz svého otce Junaida. Na trůn byl dosazen loutkový vládce Sajid Abdullah, příbuzný zavražděného vůdce. Junaidovi úhlavní nepřátelé v chanátu – Turkmenští vůdcové Košmamed-Chan, Guljam-ali a Shamurad-bachši byli poraženi a vyhnáni. Junaid posílil svou armádu na stav 10.000 mužů a stává se de facto neomezeným vládcem Chivy.

Sajid Abdullah Chan

Vojenské operace v Amudarské oblasti od září 1918 do března 1919 však ukázaly, že jeho armáda stále není dostatečně připravena bojovat s bolševiky. Viz např. neúspěšný útok na Petro-Aleksandrovsk na přelomu listopadu a prosince 1918. Junaid Chan ustoupil a souhlasil s jednáním s bolševiky. Předložil své požadavky – nezasahování RSFSR do vnitřních záležitostí země a stažení jejich vojenských jednotek z chivského území. V pevnosti Tachta bylo 9. dubna 1919 podepsáno příměří mezi RSFSR a Chivským chanátem.

Uzbecké družina zformovaná pro boj s Basmači. Převzato z regnum.ru

V souladu s touto dohodou mělo obyvatelstvo chanátu právo na sebeurčení. Obě strany se dohodly na ukončení veškerých nepřátelských akcí, na organizování schůzek mezi svými zástupci, na zaručení svobody a bezpečnosti pohybu lidí všech zemí po souši i na vodních cestách a navázání obchodních vztahů mezi oběma zeměmi. Později ale obě strany dospěly k závěru, že tato smlouva je nepřijatelným kompromisem a obě země zahájily přípravy na obnovení nepřátelství. V létě 1919 se vztahy mezi bolševickým Ruskem a Chivou zhoršily. Junaid Chan spolu s bucharským emírem Muhammadem Alim Chanem vytvořili politickou alianci proti Rusku. V Chivě a v Buchaře byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Lidé, kteří bránili svou zemi před bolševickou mocí, také bojovali za svou nezávislost a svobodu.

V září 1919 poslal Revvojensovět (Revoluční vojenská rada) v Turkestánu telegram vrchnímu veliteli jednotek RSFSR, kde vyjádřili své obavy textem: „Není pochyb o tom, že Chiva se může v nesprávnou chvíli zachovat agresivně.” Další postoje sovětského Ruska ovlivnily názory Trockého. Jeho plánem bylo využít národně osvobozenecké hnutí na Východě k prosazení zájmů „světové revoluce“ a v případě potřeby podnítit vojenský konflikt. Bolševická vláda Ruska a Turkestánu směřovala ke shromáždění a posílení všech možných opozičních sil v chanátu. V listopadu 1919 došlo mezi těmito stranami k dohodě.

Turktul – bazar. Převzato z elysee.ch

Zástupci největších turkmenských kmenů nepřátelských Junaid Chanovi se spolu s komunisty a aktivisty Mladochivanů stali členy revolučního centra vytvořeného v Turtkulu (cca do 1920 Petro-Aleksandrovsk). Účelem této organizace bylo svržení chána a získání jeho pravomocí. V listopadu vypuklo povstání těchto sil a následně revoluční centrum požádalo o pomoc bolševické jednotky.

OBSAZENÍ CHIVY

Na to sověti čekali a dne 21. prosince 1919 obdržel Georgij Skalov, (pověřený velením Revoluční vojenskou radou Turkestánské republiky) rozkaz k reorganizaci stávajících vojenských jednotek skupiny Chiva (dislokovaných v Petro-Aleksandrovsku / Turtkulu) a nových vojenských jednotek skupiny Amudarja (pod velením N. Šerbakova) vyslaných velitelstvím Turkfrontu. Vojenské jednotky dostaly rozkaz překročit hranice Chivského chanátu a pomáhat vzbouřenému “pracujícímu lidu” proti svévoli Junaida Chána.

Jednotky Rudé armády se plaví přes Amudarju. Převzato z regnum.ru

Útok byl koordinován jednotkami ze severní a jižní strany. Ze severu byl chanát napaden 22. prosince 1919. Bolševické jednotky obsadily při postupu ze severu tato sídla v chanátu:
– 29.prosince 1919 – Chodžejli
– 9.ledna 1920 – Kunja-Urgenč, Aman-Kala
– 14.ledna – Porsu
– 16.ledna – Ilyaly
– 18. ledna – Tašauz
19. ledna se vojáci přiblížili ke Ghazabadu. Jižní fronta překročila Amudarju 24. prosince 1919 a začala postupovat na sever. Pod tlakem těchto jednotek se oddíly Junaida stáhly do Ghazabadu a Tachty. Zde bylo rozhodnuto o posledním střetu proti Junaidovi. Protože byl ze severu i z jihu obklíčen a v dosavadních bojích utrpěl těžké ztráty, vzdal poslední bitvu a s malým oddílem uprchl do pouště. 20. ledna byly dobyta Tachta – hlavní Juanaidovo velitelství.
Dne 1. února 1920 byla obsazena Chiva a následující den chivský chán Said Abdullah abdikoval a předal veškerou moc Prozatímní revoluční vládě, která se skládala ze zástupců všech skupin, které se podílely na svržení chivské monarchie.

Všechny chánovy pravomoci byly převedeny na Prozatímní revoluční výbor, vytvořený v Chivě a skládající se z pěti členů. Sultanmuradov (předseda Turtkulského výboru Mladých Chivanů) se stává předsedou Revolučního výboru. Dalšími členy se stávají Baba Achund Salimov (bývalý předseda chivského Majilis v roce 1917), Jalal-Achun (zástupce nejvyššího duchovenstva), Košmammed ChanMollaoraz Chodjamammedov (dva vládci turkmenských kmenů).

CHOREZMSKÁ SOVĚTSKÁ REPUBLIKA

Chivský chanát zanikl 26. dubna 1920 vyhlášením Chorezmské lidové sovětské republiky – v rámci RSFSR.

Oficiální představitelé Ruska, členové Turkkomise a Turkfrontu šikovně zatajili své pravé cíle vojenské expanze a svržení státního režimu v Chivě tím, že prohlásili všechna svá následná opatření za „revoluční“. Později o těchto událostech napsal 25. května 1920 Leninovi předseda TurkCEC T. Riskulov: „Pokud jde o přímé chování Rusů ve východních zemích, snaží se uspořádat umělé převraty za použití bolševických zbraní – stejně jako to Turkfront zařídil proti Chivě a v budoucnu zařídí proti Buchaře – to vše znamená novou metodu expanze. Tato slova se ukázala jako prorocká. Buchara padla v září 1920.

První Chorezmsko – sovětské shromáždění (kurultaj) – 1920. Převzato z mytashkent.uz

Chorezm byl ale stále polarizován nepřátelstvím mezi usedlými Uzbeky a kočovným turkmenským obyvatelstvem. Vládnoucí Mladí Chivané, byli všichni Uzbeci a prosazovali potrestání stoupenců Junaida Chana. Zhruba stovka Turkmenů byla zatčena a zastřelena, další byli odzbrojeni. Probíhaly také trestné nájezdy proti vesnicím podezřelým z podpory turkmenských rebelů.

Doklad o telefgrafickém odeslání 5.000 Rublů z města Chiva do Saratova. Frankováno spořitelními známkami Ruska. Znehodnoceno razítkem Chiva 13.07.1920. R-nálepka CHIVA č. 94. Aukce Cherrystone

Turkestánská komise byla znepokojena vývojem událostí a vyslala do Chivy tým vyšetřovatelů, vedený Valentinem Safonovem, bývalým velitelem bolševické armády. Safonov byl překvapen, když zjistil, že vláda Mladých Chivanů neměla vůbec v lásce marxistický socialismus a dělala, co mohla, aby jeho zavedení zablokovala. Za tímto účelem Mladochivané získali také kontrolu nad rodící se chorezmskou komunistickou stranou. Safonov proto svolal celoturkmenský kongres záměrně do města Porsa, aby si zajistil podporu místních turkmenských vůdců pro svržení vlády Mladých Chivanů. V březnu 1921 byla v Chivě bolševiky zorganizována masová demonstrace proti vládě, která poskytla Rudé armádě záminku, aby obsadila vládní úřady a svrhla Mladochivany. Byl vytvořen vládní prozatímní revoluční výbor složený ze dvou Uzbeků, jednoho Turkmena, jednoho Kazacha a jednoho člena Komsomolu. Konaly se volby za účelem vytvoření Druhého vše-chorezmského sjezdu sovětů, který se sešel v květnu, aby vytvořil novou vládu bez Mladých Chivanů. Mnozí z nich uprchli do pouště Karakum, aby se připojili k Junaid Chanovi, jehož následování dramaticky vzrostlo po Safonovově zásahu do chorezmských záležitostí.

Mapa střední Asie 1922. Převzato z wikipedia.org

Rusové bedlivě sledovali následující události a podle libosti očišťovali údajně nezávislou vládu a místní komunistickou stranu. V říjnu 1921 bylo několik členů bývalé vlády popraveno nebo uvězněno za kontrarevoluční aktivity, zatímco jiní byli zatčeni během dalších čistek, které následovaly. V říjnu 1923 prosadili soudruzi přejmenování na Chorezmskou sovětskou socialistickou republiku. Bylo to jen dočasně, protože o rok později byla Chorezmská SSR zrušena a její území bylo záměrně rozparcelováno mezi nově vytvořenou Uzbeckou a Turkmenskou SSR a zhruba 10% rozlohy bylo začleněno do Kara-Kalpacké autonomní republiky.

Doporučený dopis odeslaný letecky 20.9.1928 z Chivy do města Goldberg v Německu, zásilka přesměrovaná do města Lubz, aukce eBay

 

 DALŠÍ OSUDY

Hodnocení života a skutků Junaida Chana se výrazně liší v podání ruských nebo turkmenských pisatelů.  Dle prvních byl bezohledným vrahem, který se neštítil mučení, stahování z kůže, upalování zaživa, stínání hlav a dalšího násilí. Dle druhých byl také nepoddajným bojovníkem za svobodu. Už v září 1920 znovu napadl Chorezm. Byl poražen a uprchl, poté ještě mnohokrát. V zahraničí pobýval v Afghánistánu nebo v Persii a organizoval odtud výboje proti sovětskému zřízení. Nakrátko ovládl i město Chiva. V bojích neustal ani po začlenění Chorezmské republiky do Sovětského svazu. V roce 1925 byl po útoku obklíčen a vzdal se sovětským úřadům. Překvapivě dostal milost.

Mapa operace k rozprášení band Junaid Chana 1928 (Wikipedie)

Znovu uprchl do zahraničí a opět bojoval. Od poslední kampaně v roce 1931 už pobýval v exilu, ale dále organizoval odboj. Zemřel v Persii v roce 1938.


Poslední chivský chán Sajid Abdullah byl po abdikaci zatčen bolševiky a jeho majetek byl zkonfiskován. Chán byl spolu s dalšími nejbližšími mužskými příbuznými vyhoštěn ze země. Putovali po různých táborech v SSSR. Následně byli propuštěni na svobodu a někteří našli práci v dolech na Ukrajině (Krivoj Rog), chán byl zaměstnán jako hlídač. Žil sám, rodina byla v Chivě, kam už nesměl. V dobách hladomoru v roce 1933 onemocněl. Zanedlouho zemřel na podvýživu a je pohřben na místním hornickém hřbitově. Krátké video s dobovými obrázky najdete na youtube. O osudech rodiny posledního chána napsal knihu Grigorij Gusejnov. Vyšla v roce 2019 pod názvem Vítr z východu (Вітер зі сходу).

Zdroje:  Wikipedie, výše uvedené odkazy, fotoarchív autora, aukční servery, internet, následující články: Mladochivané (1), Mladochivané (2)Mladochivané (3), Likvidace Chivského chanátu, Historie Chivy, Red Bannered Occupation, Jadid, The Qaraqalpaqs under the Soviets, Poslední roky Chivy, Chiva …, Předposlední chivský chán, staré fotografie Chivy z webu booksite.ru, a další …


Publikováno pro nezávislý CZ/SK blog - www.znamkovezeme.cz
  Přebírání obsahu jen s písemným souhlasem autora příspěvku !
--- Admin blogu ---  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *