Sbírám známky od svých 9 let od roku 1957. Začínal jsem na burze v Praze U Nováků a v POFISu Na Příkopě a na Arbesově náměstí. Známkovým zemím (ZZ) – též se užívá přesnější termín známková území – jsem se věnoval hned od prvních okamžiků, i když jsem sbíral i Československo.
Mé album poštovních známek po otci. Vydal jej Zikmund Reach v roce 1932.
Nejdříve mne ze ZZ zaujala Afrika. V té době zde byly samé kolonie, ale od roku 1960 se prudce začala měnit politická mapa tohoto kontinentu. Jednotlivá území získávala samostatnost a přibývalo množství vývojových etap jednotlivých území.
Ako som sa vo svojom článku v 81. čísle našich informácii (2. sv. vojna a ZSSR v zrkadle poštovej histórie) zmienil, na novozískaných sovietskych územiach bývalého východného Poľska žila početná Česká menšina tzv: Volyňskí Česi. Pri hľadaní nového materiálu do zbierky sovietskej anexie Poľska som tento rok narazil na dve veľmi zaujímavé celistvosti týkajúce sa práve Čechov na Volyni v rokoch sovietskej anexie 1939 – 1941.
V nasledujúcom článku by som rád čitateľom informácií priblížil históriu Čechov na Volyni ako aj poštovú históriu týkajúcu sa Volyňskych Čechov počas sovietskej anexie.
Tajemný, krásný a izolovaný ostrov Sokotra je domovem mnoha jedinečných druhů. Mimo jiné se odtud do světa rozšířilo granátové jablko. Sokotra se nalézá v Indickém oceánu blízko Somálského poloostrova a geografové ji řadí do Afriky.
Jiří Marek Sokotru před více, než 20 lety zmínil ve svém Atlasu Afriky a vytvořil tím fantoma pro naše geografické filatelisty. Pod vlastním kódem 35-145 zmiňuje existenci přetiskového vydání (nikoli lokálního) právě pro tento zajímavý ostrov.
Výstavba Suezského průplavu trvala více, než 10 let – mezi léty 1859 až 1869. Budováním a následným provozováním byla pověřena společnost Compagnie universelle du canal maritime de Suez (zkráceně anglicky Suez Canal Company, dále jen SCC).
Pohlednice z konce 19. století, kdy už byl kanál v provozu
Během prací bylo nutné zajistit poštovní spojení mezi jednotlivými pracovišti podél trasy, s přístavy Suez a Port Said, a také s pobočkami společnosti.
V publikaci FAZZ byla v sekci Poštovní oblasti sdružující několik území uvedena italské pošta v zahraničí – ESTERO. Tyto známky platily na více kontinentech. Letos se mi podařilo blíže prozkoumat pěkný doklad se známkou ESTERO. Bylo na něm číselné razítko. Prostudoval jsem zajímavé materiály i katalogy o známkách a razítkách používaných Italy v Africe. Množství informací narůstalo a jejich souhrn nyní předkládám v této studii.
Během psaní článku o Gabunu jsem našel zajímavé informace o některých vydáních na území Francouzského Konga, a to z doby na sklonku předminulého století. Nejprve se zaměřím na méně známý územní celek Gabon-Congo. Zmapovat historický vývoj v oblasti Gabunu a Francouzského Konga v 80. a 90. letech 19. století bylo poměrně komplikované. Různé prameny uvádějí odlišné údaje, které nejsou zcela v souladu s dobovými materiály. Zdá se, že vývoj v oblasti byl dosti hektický a pojmenování nebylo vždy jednoznačné. Snažil jsem se upřednostnit francouzské zdroje.
V únoru letošního roku pořádal aukční dům Christoph Gärtner (dále jen CG) velmi zajímavou tématickou aukci zaměřenou na čínskou osvobozenou oblast. Dražily se položky ze sbírky Johna Berga.
A rozhodně bylo na co koukat. Pro nás méně majetné české sběratele doslova. Zájem bohatých kupujících byl totiž obrovský a jejich kredit patrně bez limitu.
V letošním roce jsem byl mile překvapen existencí lokálního vydání, které se používalo před více, než 80 lety v sousední Orlové. Protože i někteří zkušenější sběratelé o něm nevěděli, tak mu věnuji tento příspěvek.
Dobová pohlednice poštovního a telegrafního úřadu v Orlové
Při hledání informací jsem našel na internetu pouze jeden článek v polštině a to na webu phila.pl. Pod článkem byl uveden pan Jiří Král, dlouholetý předseda Klubu sběratelů polské známky Syrena. Získal jsem jeho mail a napsal mu. Ochotně mi sdělil, že jejich klubový časopis o orlovském provizoriu psal už mnohokrát, poprvé v roce 1988. Poskytl mi další cenné rady a přístup k archívu vydaných čísel. Dle podkladů v časopisech Syrena a dalších textů a obrázků na Wikipedii a v polských archívech jsem dohledal následující informace.
Po napsání článku o poštách v Bucharském emirátu jsem se rozhodl prozkoumat rovněž ruské poštovní úřady v Chivském chanátu.
Dopis z kolekce p. Mramornova
Dokladů z těch dob je méně, než šafránu, a proto k prezentaci rád využiju fotografie z úžasné sbírky pana Mramornova. Vraťme se tedy do časů, kdy se poušť Aralkum ještě hrdě nazývala Aralským mořem.
Poté, co jsem se před léty vrátil ke sbírání známkových zemí, tak jsem si stanovil za cíl nejprve zkusit sesbírat ZZ z těch oblastí, které jich mají nejmenší počet. Takže jsem začal mezinárodními organizacemi. Tyto se přílišné oblibě sběratelů ZZ netěší. Ovšem, když jsem sehnal katalogy a zjistil jsem, že skoro všechny organizace vydaly jen málo známek, a ty bývají (až na výjímky) cenově dostupné, tak jsem začal organizace sbírat kompletně. Jiná situace byla u známek OSN, jejíž roční produkce, kterou zajišťuje agentura United Nations Postal Administration, je veliká. Zde jsem se proto rozhodl sesbírat zajímavou propagační sérii – vlajky členských států valného shromáždění OSN.
Z pohledu sběratele ZZ je nezávislé Svazijsko vcelku málo atraktivní známkovou zemí. Skoro 50 let zde nedošlo k žádné geograficky zajímavé změně. Až letos. U příležitosti svých padesátin, dne 19.4.2018 vyhlásil absolutní vládce Svazijska změnu názvu země na eSwatini.
Zpráva o tom proběhla světovými médii a geografičtí sběratelé následně očekávali také změnu názvu na poštovních známkách.
U příležitosti výstavy Praga 2018 jsem naplánoval v naší metropoli třídenní akci. Zvažoval jsem zapůjčení kvalitní zrcadlovky pro pořízení fotodokumentace. Bohužel dle výstavního řádu bylo nejen fotografování, ale i telefonování zakázáno. S předstihem jsem napsal mail organizátorům, zda lze za nějakých podmínek focení povolit. Nestál jsem jim za odpověď, takže jsem foťák s sebou nevzal. Bohužel.
Napodobeniny známok sa vyskytujú už od dôb prvej známky Black Penny z roku 1840. Zo začiatku sa jednalo o napodobeniny za účelom oklamania pošty a ušetrenia na poštovnom. Neskôr ako sa vo svete začalo rozmáhať hobby kráľov – filatelia, začali podnikavci vyrábať falzá rôznych vzácnych známok. Boom napodobenín v masovom meradle začal okolo roku 1860 vďaka falšovateľovi Samuelovi Allanovi Taylorovi z Bostonu.
Jeho „Boston gang“ okrem fálz vzácnych známok vyrábal aj známky neexistujúcich alebo zaniknutých krajín. Mnohé práce Bostonského gangu neboli dodnes odhalené a ležia v albumoch zberateľov ako vzácne rarity.
O záhadných přetiscích orientálním písmem (znak sarkjari) na převážně ruských známkách jsem se kdysi dočetl v článku Jiřího Marka ve Zpravodaji Geophila číslo 59 na počátku roku 2013. Jmenoval se Východní Buchara – povstalecké známky.
Vyjednávání se zástupci Basmačů ve Ferganě 1921 (Wikipedie)
V něm autor popisuje přetiskové vydání, které údajně souviselo s rozsáhlým povstáním basmačských rebelů. Pojmenování pochází z turkického slova basmak = útočit.
A rozhodně bylo na co koukat. Pro nás méně majetné české sběratele doslova. Zájem bohatých kupujících byl totiž obrovský a jejich kredit patrně bez limitu.
